Epos o Gilgamešovi (překlad Lubor Matouš)

Je to nejstarší psaná literatura na světě, a tak jsem si ji v rámci mapy přečíst musel, chtě nechtě. A nebylo to nic jednoduchého – jako u všech takhle starých děl i tady je jasně vidět, že bylo určené k přednesu a důležité věci se tam tudíž opakují.

Eposu asi předcházely epické básně s Gilgamešem v hlavní roli, první sumerská verze z doby asi 2000 let př. n. l. se dochovala ve zlomcích tabulek, později byl opisován a doplňován, nejúplnější verze je akkadská z knihovny krále Aššurbanipala z Ninive z doby asi 1200 let př. n. l. na dvanácti tabulkách.

Každá tabulka tohoto ka­nonického vydání obsahovala šest kolumen neboli sloup­ců – z toho tři na přední a tři na zadní straně – po 50 řád­cích, tj. celkem 300 řádek. Ve své úplné formě čítal epos o Gilgamešovi, psaný na 12 tabulkách, z nichž poslední byla značně kratší, kolem 3300 veršů. (Str. 177, komentář k českému překladu eposu o Gilgamešovi)

Překladatel Lubor Matouš vycházel z této nejmladší a nejúplnější verze, chybějící nebo fragmentární verše doplnil starší verzí starobabylónskou, resp. středobabylónskou a chetitskou, a pasáže shodné nebo jen málo odchylné vypustil, resp. varianty uvedl pro srovnání v poznámkách pod čarou.

(Tady je krásný přehled a časová osa všech zajímavých událostí týkající se Gilgameše a jeho eposu.)

Kontext je také značně vzdálený, všudypřítomní bozi a jejich záměry, prosby lidí i vládců, ostatně sám Gilgameš byl stvořen jako třetinou člověk a dvěma třetinami bůh. Postava tomu odpovídá; vysoký byl pět metrů (jedenáct loktů), v plecích skoro dva metry široký (devět pídí), délku mužství nekomentuji. A když si nechal udělat sekeru, vážila skoro devadesát kilo (3 hřivny po 60 minách, mina byla asi 480 g)!

Děj je podrobně popsaný třeba na Wikipedii, já si tu poznamenám jen pár postřehů.

I přes fantastickou práci překladatele je tam každou chvíli poznámka o chybějících řádcích nebo zbytku kolumny, kompletní to rozhodně není.

Na konci knihy jsou zařazené i zmíněné epické básně s Gilgamešem v hlavní roli; ty jsou často dějově nesrozumitelné a zkratkovité.

První epizoda, kdy Gilgameš pošle na Enkidua nevěstku Šamchatu, aby ho zkrotila, je dost podezřelá. Symbolizuje určitě polidštění divocha, zkulturnění, ovládnutí přírody civilizací – ale jaká je tam role nevěstky? Je to hold ženské energii a její transformační síle? Nebo naopak její zneužití k odčerpání síly mužné?

Druhá epizoda s výpravou na Chuvavu byla možná především (a ve skutečnosti) loupeživá výprava za cennými cedry, spíše než snaha vysloužit si jméno hrdinským činem.

Předobraz biblické potopy je opravdu evidentní a stál na počátku fascinace eposem:

Na existenci babylónského eposu o Gilgamešovi poukázal první George Smith r. 1872 v památné přednášce, ko­nané v Britské společnosti biblické archeologie, kde podal širší veřejnosti zprávu o líčení potopy na základě klínopisných pramenů z knihovny Aššurbanipalovy a zároveň zdůraznil nápadné shody s popisem potopy v bibli. (Str. 175)

Hledání nesmrtelnosti končí trojitou smůlou (rozbije sošky, nevydrží nespat, o rostlinu přijde), takže je to spíš nevůle bohů, než cokoliv jiného. Nesmrtelnost se získat nedá.

Gilgameš pravděpodobně existoval, stejně jako zeď kterou v Uruku stavěl, všechno se to našlo:

Také popis hradby, jak je znám ze závěrečných veršů XI. tabulky, odpovídá obrazu, který si možno učinit z výkopů ve Várce z r. 1935. Plocha města, obehnaného hradbou, zaujímala rozlohu asi 5 km2. Vlastní centrum s chrámy, pa­láci a obytnými domy zámožných měšťanů tvořilo přibližně jednu třetinu, druhá třetina byla zastavěna domy chudšího obyvatelstva a zbytek byl vyhrazen palmovým zahradám. Za městskými hradbami se rozprostírala do dálky pole, jejichž rozdělení a kanalizační systém možno ještě dnes dobře roz­poznat. A tak archeologické nálezy potvrzují jen to, co se o Uruku říká v básni, když jej Gilgameš ukazuje po návratu domů lodivodu Uršanabimu z městských hradeb:

„Jeden sar město je, jeden sar zahrady, jeden sar s po­zemky Ištařina chrámu,
tři sary pozemků kolem Uruku se táhnou“ (XI. tab.). (Str. 180)

Takže nakonec opravdu Gilgameš žije dál, ve svých skutcích, v eposu. A v čtenářských denících nebohých středoškoláků.

Odkazy:

• Epos o Gilgamešovi ve Wikipedii
• Epos o Gilgamešovi v ČBDB
• Epos o Gilgamešovi v Databázi knih

MATOUŠ, Lubor. Epos o Gilgamešovi. Praha: Garamond, 2018. ISBN 978-80-7407-427-1.