Wuwejův zápisník

Jakub Čechvala, Eliška Poláčková et al.: Vymyšlená Ithaka

10.06.2019 21:28, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Vymyšlená IthakaKnihu s podtitulem Recepce antické mytologie v české kultuře jsem si pořídil na závěr svého zabývání se Odysseem a jeho vlivem na kulturu a literaturu celého západního světa. Domníval jsem se, že mi dá kontext a zhodnocení – což se podařilo jen napůl. Je to samozřejmě dané povahou knihy, protože je sestavená ze studií různých autorů a na různá témata.

Úvodní text Jakuba Čechvaly, ‚Proměnlivý jako Próteus.‘ Antický mýtus mezi teorií a recepcí, funguje jako souhrn asi nejlépe. Na vybraných příkladech v české i světové literatuře (Graves, Kerényi) komentuje reflexe, překlady a převyprávění antických mýtů.

Hned následující kapitola Antické gemy, Medusa a Karel IV. mě poněkud uzemnila. Jan Bažant v ní velmi detailně analyzuje význam zobrazení Medusy, jeho interpretaci ve středověku a použití antických rytých polodrahokamů na korunách a relikviářích. Ačkoliv jsou tam skvělá vysvětlení, pro mě už to byl text příliš odborný a specializovaný.

Dnes nás však již nepřekvapuje, že antická zobrazení okázale pohanských antických námětů byla ve středověku běžně znovu používána. Víme, že středověká Evropa nesdílela naše pojetí náboženství, takže antická témata mohla být bez problémů začleňována do křesťanského kontextu, i když jej podle našeho soudu otevřeně popírala. Jestliže před 16. stoletím Evropa neznala například polaritu sakrálního a světského, nebyl žádný důvod, proč by nemohly být do křesťanských relikviářů začleňovány antické gemy s evidentně světskými náměty. (Str. 27)

V další kapitole ‚Manželské skutky radostně plodiechu‘. Médeia ve staročeské Kronice Trójanské zkoumá Eliška Poláčková mýtus o Médee, volbu jeho verze (vyskytoval se ve více podobách a proměnách), účel jednotlivých redukcí textu překladu apod.

Zdá se, jako by se český autor snažil svého recipienta netrápit nejen vším, co je mu cizí a k čemu ve svém světě nemá odpovídajícího referenta – typicky detailními geografickými informacemi o oblastech, kam se z Čech čtrnáctého století zřejmě málokdo podíval -, ale také všemi údaji, myšlenkami a informacemi, které jsou výrazem vyššího školního vzdělání, nikoli takzvaného všeobecného přehledu. (Str. 100)

Výborná je část Jany Kepartové Antické mýty ve vzdělávácím systému českých zemí (1848-1918), kde podrobně ukazuje, jakou roli hrály při výuce jazyků (řečtina, latina), jak se očekávalo zušlechování dětské duše nebo že chyběly metodické pokyny pro učitele. Tohle mě bavilo hodně.

Následující dvě kapitoly (Daniela Čadková: Parodie antických mýtů v operetě v 2. polovině 19. století a Alena Sarkissian: Karel Dostal mezi Winckelmannem a Nietzschem) skóre vyrovnaly, protože – operety ani režiséra neznaje – jsem je prakticky přeskočil.

Studie Martina C. Putny Antika v české katolické literatuře už mi zase byla bližší, i když, bohužel, prakticky žádného z autorů neznám (musím to, minimálně s básníkem Ivanem Jelínkem, napravit).

Knihu pak uzavírá Matěj Novotný textem Česká recepce antiky a mýtus slovanské demokracie, v němž prochází snahy obrozenců vymezovat se proti antice (ale zároveň ji tím potvrzovali), zmiňuje až absurdní obhajoby časomíry nebo dokonce pseudovědecké etymologie.

Když se za sborníkem ohlédnu, musím konstatovat, že ačkoliv polovina příspěvků mi obzory rozšířila a jsem za to rád, jako celek je myslím určený odbornějším příjemcům.

Odkazy:

vydal Filosofický ústav AV ČR, Praha 2018, ISBN 978-80-7007-521-0, cena 275 Kč

12345
1560194880000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online