Kam se hrabe Faidon, to je vedle Parmenida čtení pro dětičky. Dialog sestává z dvou hlavních částí, v první se potkává mladý Sokrates s proslulými filozofy Parmenidem a Zenónem a předestírá jim svoji myšlenku idejí. Ještě jako nevyzrálou, například se Sokratovi nezdá, že by svou ideu měla mít i každá přízemní věc, špína, ideje vyhrazuje jen věcem vznešeným, pravdě, velikosti. Parmenides mu celkem rozumně oponuje a upozorňuje na nejrůznější problémy, s nimiž se při studiu a výkladu idejí setká.

Tu a tam se objeví jakási nelogičnost - jestliže „každá z těchto idejí je bezpochyby pomysl a nikde jinde jí nenáleží se vyskytovat nežli v duších“ (str. 9), proč se pak v argumentaci řeší dělení idejí (věc dostane malou část z ideje) či jejich přítomnost ve věcech najednou (jako plachta přikrývající více lidí najednou)? U pomyslu je to přece nesmysl.

Podobně divné mi připadají ideje obecných vlastností, třeba "podobnosti", když podobnost sama je jen vyjádření společných znaků věcí. Takový uzavřený kruh. Ale to není nic ve srovnání s druhou částí, kde Parmenides Sokratovi ukazuje, jak učinit filozofická cvičení, jak se potrénovat v argumentaci a uvažování.

• Kritika teorie ideí v první části dialogu Parmenidés, Eliška Fulínová (pdf)
• Dialog Parmenidés a Platónova teorie idejí, Pavel Hobza, jr.
• Platónův Parmenidés, Milan Vladyka
• Dialog Parmenidés a problém autopredikace, David Černý. Tady se mi velmi líbí jasná charakteristika Parmenidova cvičení: „vyjevuje dualistická koncepce nejvyšších principů, jak je to vyžadováno charakterem druhé části druhé navigace, navigace či cesty od smyslově vnímatelné skutečnosti s jejím zdánlivě kontradiktorním charakterem směrem k ontologicky a gnoseologicky explikativním principům odhaleným v jejich participativní hierarchické struktuře a ultimátně založených v dialektice Jednoho a Diády“. Ano, dokonale srozumitelné, myslím, že s Parmenidem předchozího citátu by si rozuměli :).

Co mě překvapuje je, že všechny rozbory a výklady vlastně nepochybují o správnosti, jen se to snaží vyložit tak, aby to sedělo. Něco jako výklady Bible. Neznáte nějakého filozofického heretika antiplatonika?

P.S. Když mi kamarád tenhle dialog půjčoval, zmínil, že je tam jedna věta, kterou je třeba nepřehlédnout, že totiž postaví vše do jiného světla. Vsázím na Parmenida, který říká Sokratovi: „byl by to muž velmi nadaný, který by dovedl pochopiti, že jest jistý rod každé věci jako idea a jsoucnost sama o sobě, a ještě podivuhodnější, který by to nalezl, všechno to náležitě posoudil a dovedl to jinému vyložiti.“ (str. 14).