Je to proto, že jsem celou dobu cítil jednak manipulaci, jednak nevyslovený despekt a shlížení na ženy jako na lovnou zvěř.

Také slzy jsou platné:
    slzy pohnou i železo...
Snaž se, ať vidí matné
    tvé líce jak tají pod slzou.
Pro případ že bys jinak
    ze sebe slzy nevymáčk
(nebývá jich na povel liják) -
    vodou svým očím vtiskni pláč.
Kdopak by v lichotná slova
    nevmísil moudře pár pus?
I když je před tebou schová,
    přesto je najít a ukrást zkus.
Možná i rvát se začne,
    možná řekne ‚Ty sprosťáku!‘...
přesto je jednoznačné,
    že chce se vzdát tvému nátlaku. (str. 62)

To mi bylo proti srsti a kazilo dojem z dokonalých (a dokonale převedených) veršů. Mimochodem k překladu píše v závěru Dana Svobodová:

„Forma, kterou jsem pro svůj překlad použila, se mi v danou chcvíli zdála do značné míry imitovat onu metrickou variabilitu latinského disticha (která je druhou stránkou jeho pevné struktury a která v jeho české nápodobě vyznívá poněkud chaoticky) a současně udržovala napětí ve verši, jehož český ekvivalent vyvolává po čase únavu. Střídání veršů s ženským a mužským zakončením má vytvářet iluzi střídání hexametru a pentametru, přičemž semknutosti myšlenek, omezené u Ovidia zpravidla rozsahem jednoho dvojverší, napomáhá střídavý rým. (Záměrný rým v poezii klasická antika samozřejmě neznala, my však zase nejsme dost citliví na účinek aliterací a jiných běžných ozdob, zvyšujících estetickou hodnotu básně v očích/uších antických příjemců.)“ (Str. 194)

Fakticky samozřejmě kniha obsahuje spoustu rad a taktik, takže ji lze doporučit nejen kvůli kvalitě překladu a kráse rýmů (snad budete méně předpojatí než já).

nakladatelství Academia, Praha 2004, ISBN 80-200-0961-2, cena 59 Kč (Levné knihy)