O následcích (Wuwejův zápisník)

Kolikrát už jsem v životě narazil na koncepci toho, že zlo bude nakonec potrestáno. Odmalička nás to učí pohádky a příběhy. Slýcháme, že boží mlýny melou pomalu (ale melou a nakonec semelou). Když zabloudíme do východních učení, dozvíme se o karmě a převtělení do nižšího stádia vývoje, to v té vulgárnější podobě, nebo o karmě jako činech a zásluhách a jejch hromadění.

Je to jen odvěká touha po odplatě a smysl pro spravedlnost, který máme v sobě zakódovaný, které nás vedou ke konstruování metafyzických sil, Boha, principu, co zajistí nulový součet, a tak dále?

Možná trochu, ale po pravdě, žádné tajemné síly nepotřebujeme, dokonce ani stavy mysli jako determinanty. Je to přece jednoduché. Každý, kdo něco dělá, stává se centrem a původcem jevů a činů. Každý čin má nějaké následky a ty se samozřejmě objevují v blízkosti svého původce. Čím hodnější někdo je, tím laskavějších reakcí se dočká. Čím více zla, intrik nebo násilí působí, tím větší pravděpodobnost je, že mu to někdo (nebo něco, i věci jsou uspořádané jako následek činů) vrátí a odpoví ve stejném duchu. Čím více nepořádku produkuje, tím větší pravděpodobnost je, že něco ztratí, o něco zakopne nebo mu něco bude překážet. Předivo příčin a následků nás obklopuje.

Však i tohle je zachycené v příslovích – s čím kdo zachází, tím také schází.
A každý svého štěstí strůjcem.

O následcích

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv