Jenže pak se, postupně, kouzlo začalo kazit. „Zprvu nepozorovaně, ale později stále rychleji a víc v ní přibývalo zákazů, zápachů, tlusťochů, cizinců, asfaltů. Před třiceti lety jsem stanoval na konci Látané doliny v Roháčích, jídlo na celý měsíc jsem si přinesl na zádech ze Zuberce a za čtyři týdny nikdo neprošel deštivou dolinou. Dnes? Škoda slov! Uráželo mě skrývat se jako psanec v horách, v nichž jsem kdysi býval sám a nikomu škodu neudělal. Jako plaché zvíře jsem se cítil: přišel čas táhnout o kus dál. Táhl jsem k východu po Karpatech a přišel do rumunské země! Zamiloval jsem si ji stejně slepě a nerozumně, jako se starý muž dokáže k posměchu všech zamilovat do mladé dívky. Vrátila mi ale starou radost, bratříčku!“ (Str. 14)

A tak přišlo další čtvrtstoletí radosti, objevování a sebeobjevování, cestování a Her. Co třeba Hra na vonnou paměť?

„Královská hra, bratříčku, nenarodil-li ses s ní, nenaučíš se jí. Ale máš-li ji, máš ji navždy. Neomylně. Vdechneš vůni, kterou jsi čtvrt století necítil, a rázem zazáří staré cesty, dávné dívky, zpráchnivělé sruby, říční břehy. Tak jasně, jako bys je před hodinou opustil. Paměť na vůně je nejjasnější, nejhlubší, nejzvířečtější. Snad ji mají jen neužiteční, náruživí lidé. Proti vůním jsou jiné vzpomínky, deníky, obrazy sbírky z cest, jen matné a slepé.“ (Str. 63)

Znáte? Já ano, vůně, kterou mám s něčím spojenou, se mnou dokáže udeřit o zem. Nebo sbírání, tedy Hra na hledače vzácných trav, knížecí hra na sběratele:

„Téměř každý si na bláhovou hru přisadí, každý se chce vrátit domů s důkazem o cizích krajích. Dívkám stačí peříčko, obrázek, list ze stromu, pod kterým šťastně usínaly, říční kamínek, radují se z jijných věcí. Muži sbírají památky z cest důkladněji. Nešťastníci! Netuší, jak nesmyslnou kouli před sebou časem povalí. Sbírají rostliny, zvířata, kameny. Do deníků popisují řeky, hrady, jeskyně. Procházejí systematicky hory, údolí, skály. Fotografují krajiny, stavby, vodopády. Vyžebrávají mosazné lžíce, hrnky, fujary. Kreslí všechna jezera, stromy, salaše. Kupují pohlednice, obtisky, štítky na hole. Kradou a domů odvážejí svaté obrázky z kaplí na rozcestích, hospodská znamení, ovčí zvonce. Tisíce věcí mohou lidé sbírat, jedno mají společné: vyskočí na tygra a již neseskočí.“ (Str. 93)

I sběratelskou vášeň dobře znám. V knize najdete vedle třinácti her a pětatřiceti medailonků pohoří ještě mapu rumunských Karpat, Stručnou rumunskou dějepravu a dva doslovy (od autora a od prvního vydavatele). A také ilustrační fotografie, které pocity dokreslují.

To hlavní je ale duše tuláka. Máte-li jí v sobě alespoň střípek, tuhle knihu musíte mít.

vydala Alena Beňadiková, Vestri, Liberec 2006, ISBN 80-903029-5-5, cena 295 Kč