• Výzva k dobrodružství – je to výzva, kterou je samozřejmě možné nepochopit nebo odmítnout, byla by to ovšem škoda, protože se tím připravíme o možnost přechodového rituálu. V tomto případě tak nějak doslova...

Když odpovíte na volání, vysíláte tím signál, že dáváte přednost naději a optimismu před beznadějí, frustrací, zoufalstvím a nespokojeností. Můžete pochopitelně volání také odmítnout, ignorovat, nebrat na vědomí, přesvědčit sami sebe, že jste nic neslyšeli, můžete se ho zřeknout, protože se ho necítíte hodni, nezasloužíte si ho, můžete se před ním uzavřít, vymluvit se na něco, obrátit pozornost k něčemu jinému, nebo se dál držet obvyklého režimu. Ale nebylo by to moudré, protože byste se o to víc ocitli ve vězení nudy, zatuchlosti, pocitu, že nic neovlivníte, celkové bezmoci, a váš život by byl o to vyprahlejší a bezútěšnější, ještě zahuštěnější a drtivější, ještě zmatenější a nekontrolovatelnější. (Str. 23)

• Přípravy a očista – tady jsou první hodně praktické rady, třeba to, že je třeba začít chodit ještě před poutí, zvyšovat vzdálenost, prošlápnout boty, začít chodit se zátěží… Vyrazit jen tak je spíš bláznovství. Ale i s pečlivou přípravou se dá šlápnout vedle a pak je třeba nelítostně vyhazovat:

Pokud zjistíte, že jste se mýlili a zabalili věci, které vám k ničemu nejsou, případně vám nepadnou nebo jsou nepohodlné, neváhejte a bez mrknutí oka se jich na místě zbavte. Rozdejte je nebo hoďte do koše a jděte dál. Nelpět na věcech je naprosto zásadní lekce a jeden z úhelných kamenů poutnictví. Musíte se okamžitě vzdát všeho, co vám neslouží nebo nevyhovuje. Zamyslete se: můžete snad chtít, aby se něco změnilo, když nejste ochotni něčeho se vzdát? (Str. 40)

• Symboly, odznaky, poutnické průkazy a podnětné myšlenky
• Krok přes práh – den, kdy vyrazíte, je velký zlom a měl by tak být i zorganizován, měl by obsahovat rituální změnu, přechod do stavu poutnického, překročení prahu...
• Magičtí pomocníci
• Do velkého neznáma

Jakmile necháte cestu jen plynout, zjistíte, že vám nabízí cosi, co vás buď překvapí a potěší, nebo naopak zarazí a vyděsí, ale tak či onak vám nezbude než se pozorněji zahledět a zaposlouchat do sebe a do svého okolí a dojít ke změnám, které byste jinak neudělali. Nejde ani tak o to, jak daleko nebo jak rychle kráčíte, záleží na tom, co se s vámi při chůzi děje, kým se v jejím průběhu stáváte. Pouť je jednou z nejúžasnějších věcí, které můžete sami pro sebe udělat, je to příležitost přetvořit vlastní trampoty, nesoulad a bezmoc v něco vyššího, harmoničtějšího a silnějšího. (Str. 8)

• Potíže a trampoty každodenního putování – a pak už se jde. Čelí se problémům, musí se udržet rytmus, každý den, zas a znovu vyrazit, ať to bolí sebevíc.

Váš svět se scvrkne a na nějaký čas ho bude tvořit pouze stezka pod vašima nohama, jídlo, které budete ten den jíst, a otázka, kde budete v noci spát. Všechno ostatní odpadne – práce, domov, přátelé, společnost, zábava – celý vnější život, jaký jste dřív znali, a namísto něj se prosadí tenhle nový, vytrvalý a pravidelný rytmus: jíst, spát, jít, jíst, spát, jít. Přesně to je tep poutnického života, který se začíná probouzet v tom vašem. Uvědomujte si ho, respektujte ho, nalaďte se na něj, splyňte s ním. (Str. 84)

• Příchod do cíle a získání odměny

Máte plné právo být na sebe nesmírně pyšní. Dřív vám možná leccos nešlo, ale teď zvládnete všechno, dokázali jste to. Tenhle ‚vrcholový‘ okamžik je navždy váš, došli jste dál a výš, než jste si kdy dokázali představit, získali jste 'náhled' na vlastní velkolepost a váš svět už nikdy nebude jako dřív. (Str. 122)

• Návrat domů
• Život po pouti
• Utřídění a sdílení vašeho pokladu

Stanete se držitelem drahocenné perly – uvědomíte si, že jsme všichni poutníky a celý život není nic než pouť. Všichni jsme na cestě tam nebo onam a z dlouhodobého hlediska je mnohem lepší mít namířeno na místo, které jste si pečlivě a záměrně vybrali, než sebou nechat vláčet sem a tam v závislosti na proudu událostí, názorů, učení, podmínek a okolností, které se kolem vás bez ustání vynořují a táhnou vás neznámo kam. (Str. 145)

Jak je vidět, kniha pokrývá všechny aspekty cesty a je to komplexní průvodce. Zejména úvod je výborný.

Nevýhod je ale také hromada.

Citáty, které při prolistování vypadaly zajímavě, jsem nakonec moc nečetl – vlastně mě spíše vyrušovaly.

Co mi přímo vadilo bylo to, jak se autorka vyžívá ve výčtech. Poprvé je to zajímavé:

Stačí prostě chodit, háček je jen v tom, že to musíte dělat denně – musíte se k tomu přinutit, jakkoli se cítíte bídně, je vám horko nebo zima, nebaví vás to, máte kocovinu, nesoustředíte se, nechce se vám, jste unavení, zmatení, frustrovaní, smutní, deprimovaní, otrávení, sklíčení, nerozhodní, staří, zapomnětliví, slabí, líní, letargičtí, zaneprázdnění, nepřipravení, nezkušení, neschopní, nepořádní, rozbolavělí, nepřivyklí, bez nálady. Jediná dobrá výmluva je žádná výmluva. (Str. 27)

podruhé snesitelné, podesáté škoda mluvit…

Každý máme svůj vlastní příběh, všichni bychom mohli vyprávět o tom, jak nás tlačili, strkali, přemlouvali, vlichocovali se, nutili, hrozili, bili, týrali, zraňovali, přesvědčovali, zahanbovali, vysmívali se, ponižovali a odváděli nás od věcí, které jsme milovali z celého srdce a chtěli víc než cokoli jiného na světě, jak jsme se během svého „formování“ vzdálili od toho hlavního nástroje, který nám příroda darovala, abychom si s jeho pomocí vytvořili svůj vlastní jedinečný a podnětný život… a jak se započal náš dlouhý sestup do tmy, zoufalství, zmatku, osamělosti, zloby, provinilosti, pochyb, strachu, studu, závisti, trápení, odcizení, lítosti, pýchy, arogance, nadřazenosti, znuděnosti, frustrace, deprese, strádání, prázdnoty, chaosu, izolovanosti a bezmoci. (Str. 97)

A ještě jsem si všiml poněkud velkého důrazu na představivost.

Chůze a budování představ jsou paralelní aktivity, které jdou ruku v ruce. Jakmile rozhýbete jednu, automaticky se dá do pohybu i druhá. (Str. 104)

Proč by měla? Někdo může mysl vyprázdnit. Místy to bylo přímo spojené s „objednáváním z vesmíru“.

Ale co víc, zjistíte také, že tuhle sílu můžete cíleně využít pro své vlastní dobro, a že abyste toho dosáhli se zaručeným a předvídatelným výsledkem, stačí se jen naučit, jak ji zapojit konstruktivním způsobem. Proces společného tvoření za pomoci Vyšší síly má svoje pevně daná pravidla a začíná v představách. Jakmile ovládnete všechnu moc svých pozitivních představ, můžřete se oprostit od zavedených vzorců myšlenek a chování a znovu si nárokovat svoji schopnost napřít vizionářskou energii směrem, který vás těší, inspiruje a povznáší. Jakmile si něco opravdu ze srdce přejete, začněte představou toho, jak přesně by měl vypadat výsledek. (Str. 140)

Nakonec je to tedy příručka jen průměrná – výborný úvod a řada praktických rad duchovního i fyzického rázu se topí v moři balastu.

Odkazy: