Optal se mě kolega (musím ho zmínit, soutěží s jiným kolegou, kdo inspiruje víc článků), když jsem mluvil o Vojenské toxikologii, jestli sérum pravdy známé z filmů je pravda, nebo jenom filmové klišé. Tak se na to podíváme.

Sérum pravdy je dávný sen každého válečníka, během staletí se zkoušely nejrůznější látky ovlivňující vědomí. Samozřejmě nejvíce výzkumů bylo ve dvacátém století, pokrok vědy, obě světové a studená válka ...

Jedna ze zkoumaných chemikálií byla MDMA, účinná složka extáze, testovala ji americká armáda v roce 1953 jako možnou psychologickou bojovou látku a "sérum pravdy" (zdroj http://www.babz.sk/forumz/forum.asp?id=293, již nefunkční). Výsledek byl mizivý. Otevření duše s sebou nese i zrušení korekcí a sebekontroly, snížení prahu pro sugesce no a to se potom pravda pozná jen těžko.

Další látka, která se běžně a nesprávně považuje za sérum pravdy, je Amytal (Amobarbital), ze skupiny barbiturátů. Používá se v psychiatrii jako sedativum při úzkostech, má také účinky protikřečové, anestetické a hypnotické. Zjednodušeně řečeno způsobuje útlum CNS. Tady se zpočátku zdálo, že odpovědi na otázky v navozeném útlumu jsou pravdivé; později vyšlo najevo, že mnohem spíše jde o ovlivnitelnost - člověk reaguje na otázky, je možné mu vnutit myšlenku jejich vhodnou volbou (Koneckonců, viděli jste někdy show Derrena Browna)? Dělá totéž a bez chemikálií.) a dokonce vyvolat falešné vzpomínky.

• What is Truth Serum?
• Truth drug
• The Truth About Truth Serum

Osobně si myslím, že to nejde. Aby taková látka fungovala, musel by být rozdíl mezi vzpomínkou a vzpomínkou na fantazii, vsugerovanou vzpomínkou apod. Rozdíl v místě uložení (paměť žádné konkrétní místo nemá) nebo spíš v mechanismu přenosu nervového vzruchu. Maximálně se povede utlumit uvažování (psychologové zvažují variantu, že lhaní je náročnější duševní činnost než vzpomínání, ale sugesci to nevyřeší), odstranit zábrany, ale stoprocentně zajistit to nepůjde. Co na to kriminalisté: „Je zřejmé, že i když lze paměťové stopy považovat de facto za stopy materiální, nebude ještě zřejmě řadu let k dispozici objektivní metoda, která by umožňovala získávat nezávisle na vůli člověka informace uložené v paměti.“

Ačkoliv, co my víme o tajných výzkumech tajných služeb...

Aktualizace 30.06.2012: V knize „50 největších mýtů populární psychologie“ autorů Lilienfelda, Lynna, Ruscia a Beyersteina (nakl. Euromedia Group - Knižní klub, ISBN 978-80-242-2998-0), v kapitole o (ne)účinnosti detektorů lži, věnovali autoři jednu stránku otázce, zda sérum pravdy není spolehlivějším prostředkem ke zjištění pravdy. Není; cit. ze str. 139:

„Vzhledem k tomu, že fyziologické a psychické účinky barbiturátů jsou značně podobné účinkům alkoholu (Suzak, Schwartz, Skolnick, Paul, 1986), následky požití séra pravdy se tolik neliší od dopadů několika velkých panáků. Podobně jako u alkoholu se po séru pravdy cítíme ospalí a méně nás zajímá to, jak působíme na ostatní. A podobně jako alkohol, tato séra neodhalují pravdu; pouze snižují naše zábrany, kvůli čemuž s větší pravděpodobností prozradíme jak přesné, tak nepřesné informace (Dysken, Kooser, Haraszti, Davis, 1979; Piper, 1993; Stocks 1998). V důsledku tedy séra pravdy významně zvyšují riziko mylných vzpomínek a nepravdivých přiznání. Navíc existují solidní důkazy, že lidé mohou pod vlivem séra pravdy lhát (Piper, 1993).“