Tom Hodgkinson: Líný rodič

Tom Hodgkinson zastává názor, že to nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je nechat je na pokoji. Ponechat jim dost volnosti, aby mohly vyrůst v sebejisté a soběstačné lidi, aby mohly být přirozeně tvořivé a nezávislé. Zároveň je skeptický k mnoha moderním vymoženostem, online světu zejména. A do třetice říká, že lidé potřebují společnost a snaží se ve své výchově o co největší sdílení. Společné pikniky, přespávání dětí u kamarádů, všechno, kde vzniká tlupa, která se dokáže zabavit.

Tyto myšlenky rozvíjí a rozpracovává do řady kapitol, kde se zabývá napříkad důležitostí přírody, mýtem specializovaných hraček, nadbytečností televize, nedostatečným spánkem, vyráběním věcí ze dřeva a harampádí, společným čtením dobrých knih, společným stolováním, zůstáváním doma místo celodenních rodinných výletů za zábavou nebo pořízením domácích (či hospodářských) zvířat.

Když máme zvířata v domě, držíme „konec civilizace“ v pasti. Dospělí i děti vnímají realitu přírody se všemi jejími potížemi, vnímají realitu života a smrti. Zvířata přináší do rodiny radost a zábavu, v dětech rozvíjí soucit a všechny nás spojují s přírodou. (Str. 179)

Jako podporu svých názorů zvolil pár knih:

Když jsem připravoval tuto knihu, záměrně jsem se vyhýbal čtení jakýchkoli publikací od moderních, na slovo vzatých odborníků v péči o dítě, jelikož si myslím, že právě tato moderní ortodoxie je příčinou problémů. Místo toho jsem se vrátil k našim dvěma největším filozofům hloubavějších dob sedmnáctého a osmnáctého století, Johnu Lockovi a Jeanu-Jacquovi Rousseauovi. Oba tito autoři podle mě nabízejí znamenité myšlenky a nápady na výchovu dětí. Locke své dílo O výchově vydal roku 1693 a Rousseauův průvodce o "přirozeném" vzdělávání nazvaný Emil čili O vychování vyšel v roce 1762. Jeho záměrem bylo „chránit [dítě] od nárazů mínění lidských“ a vytvořit jakéhosi přirozeného chlapce. (Str. 13)

Jak předchozí citát naznačuje, je to přístup staromilský, spíše než jakkoli odborný. Vybrat si dva teoretiky z doby před několika sty lety, to je spíš arogance. Russeau své myšlenky o výchově ani nezkusil, když (údajně) svých pět dětí umístil do sirotčince, a Locke vlastně také ne, neoženil se a děti neměl. Samozřejmě se v řadě věcí mohli „trefit“, ale brát je jako autoritu je scestné. To měl autor raději zůstat u svých názorů a zkušeností. Koneckonců stejně to není žádná studie, jen soubor fejetonů lenocha (jeho terminus technicus, podívejte se na jeho Knihu líných radostí), sebestředně, samolibě a bohorovně hlásajícího návrat k prostému životu.

Ano, většinou má nejspíš pravdu – ale raději bych to četl od nějakého psychologa, se skutečnými podklady a alespoň nějakou mírou pokory.

Odkazy:

• Líný rodič v ČBDB
• Líný rodič v Databázi knih
• Rozhovor s autorem

HODKINSON, Tom. Líný rodič. Brno: JOTA, 2009. ISBN 978-80-7217-665-6.