Transakční analýza sleduje sociální interakce a identifikuje v nich základní jednotku, transakci, složenou z podnětu a reakce. Transakce se řetězí, reakce se stává podnětem pro další transakci a tak pořád dál, dokud obě strany nejsou spokojené. Důležité je všímat si, jaké subjekty spolu komunikují, dokud jde o doplňkové transakce, tedy oslovený subjekt zase odpovídá (rodič na dítě a dítě zpátky na rodiče; dospělý s dospělým atd.), je komunikace v pořádku. Transakcí je více druhů, Berne identifikuje

• postupy – doplňkové transakce dospělého, určené pro manipulaci s realitou
• obřady – do sféry rodiče přesunuté, ritualizované postupy
• zábavy – poloobřadné, jednoduché doplňkové transakce (například předhánění se, vytahování se apod.)

Problém nastává, když odpovídá jiný stav ego, v diagramu je to pak vyjádřeno zkříženou transakční odpovědí. Spojení bude přerušeno, zisky si odnáší jen jedna strana a komunikace nikam nevede. A to jsou právě ony

• hry – souvislý sled druhotných doplňkových transakcí, které směřují k jasně definovanému, předem známému výsledku (nejde o legraci nebo potěšení)

Pro analýzu her zavádí autor několik charakteristik, které je třeba určit

• název – pojmenování nebo výstižná zkratka
• teze – stručný popis hry, nejvýstižnější formulace
• cíl – účel hry, proč to vlastně dělají?
• antiteze – jak odmítnout hrát nebo hru překazit
• role – počet členů hry a jejich úkol
• dynamika – psychodynamické hnací síly, stojící za pokusy o hru (např. stavy úzkosti)
• příklady – odkazy na známé hry, jak se hrává v dětství a jak může vypadat v dospělosti
• model transakce – sleduje sociální i psychologickou úroveň transakce. Sociální je navenek viditelná a povrchní, psychologická úroveň je pod ní a bývá odlišná. Jestliže na sociální úrovni manžel nutí ženu být doma a ona odpovídá, že kdyby něj nebylo, mohla by se jít bavit, pak na psychologické úrovni může jít o úplně jiný vztah „bojím se být doma sám“ a „chci abys mě ochraňoval“.
• tahy – přehled minimálních (nezbytných) podnětů a reakcí
• zisky – co z toho kdo má, u zisků se opět rozlišuje sociální a psychologická úroveň, navíc ale ještě také jestli je vnější nebo vnitřní

Těžiště knihy spočívá v přehledu her, které lidé hrávají. Rozdělené jsou do kapitol podle situací, v nichž se vyskytují

• Životní hry – například Alkoholik; Dlužník; Kopejte do mě; Vidíš, k čemu jste mě dohnali!
• Manželské hry – Kout, Soud, Frigidní žena; Otrokyně; Kdyby nebylo tebe; Vidíš, jak se obětuji
• Společenské hry – To je hrozné, viďte? A nemohl byste – Ano, ale;
• Sexuální hry – např. Perverze; Hra s ohněm, Hra s punčochou
• Hry podsvětí – Zloději a policajti; Jak vzít roha; Teď ho vezmem na hůl
• Hry v poradnách – např. Myslím to s vámi dobře; Sociální případ; Naivka;
• Neškodné hry – např. Odborník na dovolené; Kavalír; Dobrodinec; Všeuměl

Analýza není u všech her kompletní; autor na to v úvodu upozorňuje, ale pro mě to bylo matoucí. Kromě několika málo jako by pokaždé kus chyběl, navíc pokaždé jiný, špatně se mi v tom orientovalo. Často je nevyvážený rozsah jednotlivých charakteristik, teze se rozpovídá na několik stránek, zatímco v analýze je abstrakce až matematicky zkratkovitá.

Jinak to je ale naprosto zásadní dílo, je velmi nápomocné. Člověk sice s věkem sám občas dokáže nějaké své hry rozpoznat a zahodit, ale všechny ani zdaleka; natož zjistit jak je narušit či jak jim analýzou transakcí porozumět.

„Získání nezávislosti vyplývá tedy z toho, že člověk dokáže odvrhnout všechny ty malichernosti, o nichž byla zmínka v kapitolách třinácté, čtrnácté a patnácté. A toto jeho rozhodnutí není nikdy konečné: člověk se neustále brání, aby nezapadl zpět do starých kolejí. (...)
člověk se musí nejdříve zbavit tíhy celé kmenové nebo rodinné historické tradice (...); pak se musí každý jedinec vymknout vlivu rodinného, společenského i kulturního prostředí. Stejně by se měl zachovat k požadavkům soudobé společnosti vcelku, a konečně je třeba, aby člověk částečně nebo úplně obětoval výhody, jež mu plynou z jeho bezprostředního sociálního okruhu. Pak se musí vzdát všech snadných požitků a odměn z postoje 'morouse' nebo 'snoba' (...). Chce-li jedinec toho dosáhnout, musí si osvojit osobní i společenskou kontrolu, takže všechny skupiny chování popsané v dodatku – až snad na sny – si pak svobodně volí jenom podle své vůle. Pak je schopen oddat se vztahům oproštěným od her tak, jak je to názorně předvedeno v ukázce kapitoly patnácté. (...) Celá tato průprava spočívá v zásadě v tom, že člověk obdrží shovívavý souhlas k odluce od svých rodičů (a od rodičovského vlivu), takže k nim sice může občas zaskočit na přátelskou návštěvu, ale už se nedá jimi ovládat.“ (Str. 193)