Wuwejův zápisník

Eric Berne: Jak si lidé hrají

24.04.2014 00:15, Wu | knihy | duše | výběr z knih | komentáře -

obálka knihy Eric Berne: Jak si lidé hrajíTahle kniha je poklad, i když poněkud obtížně čitelný, alespoň pro mě. Popisuje úvod do transakční analýzy, metody, kterou Eric Berne ve své psychiatrické praxi vytvořil a s úspěchem používal. I po padesáti letech od vydání je stále velmi užitečná, odkrývá totiž stereotypy sociální interakce a ty se příliš nemění.

Základní abstrakce vychází z pozorovaných změn chování lidí – čas od času dochází ke změnám, posunům v jejich postojích, stanoviscích, chování i cítění. Těchto soustav, stavů ego, ale není příliš mnoho, vlastně vystačíme se třemi – odraz rodičovských osobností (exteropsychický), snaha o objektivní hodnocení skutečnosti (neopsychický) a pozůstatky raného já, fixovaného v dětství (archeopsychický stav ego). Zjednodušeně a populárně je nazýváme rodič, dospělý a dítě.

V dítěti sídlí vnímavost, tvořivost a vrozená průbojnost i radost. Dospělý stav ego je nutný pro udržení života. Zpracovává potřebné informace a odhaduje možnosti, které člověk potřebuje k tomu, aby mohl účinně jednat s okolním světem. Využívá také zkušeností získaných z vlastních zábran nebo požitků. (...) Dospělý má ještě jeden úkol: usměrňovat aktivitu rodiče i dítěte a činit mezi nimi objektivního prostředníka.
Rodič má dvě hlavní funkce. Především umožnit jedinci, aby se účinně projevoval jako rodič skutečných dětí a tak přispíval k zachování lidského rodu. (...) Rodič také působí, že člověk reaguje velmi často automaticky, čímž si ušetří hodně času i energie. Dělá mnohé věci určitým zavedeným způsobem, protože 'tak se to dělá'. To umožňuje dospělému vyhnout se nesčetným podružným rozhodnutím, takže se může věnovat důležitější činnosti a běžné záležitosti ponechat rodiči.
Všechny tři aspekty jedné osobnosti mají tedy velikou cenu pro život a pro jeho zachování, a jedině tehdy, naruší-li jeden z nich zdravou rovnováhu, je nutné zahájit analýzu a doporučit jiné uspořádání života.
“(Str. 31)

Transakční analýza sleduje sociální interakce a identifikuje v nich základní jednotku, transakci, složenou z podnětu a reakce. Transakce se řetězí, reakce se stává podnětem pro další transakci a tak pořád dál, dokud obě strany nejsou spokojené. Důležité je všímat si, jaké subjekty spolu komunikují, dokud jde o doplňkové transakce, tedy oslovený subjekt zase odpovídá (rodič na dítě a dítě zpátky na rodiče; dospělý s dospělým atd.), je komunikace v pořádku. Transakcí je více druhů, Berne identifikuje

  • postupy – doplňkové transakce dospělého, určené pro manipulaci s realitou
  • obřady – do sféry rodiče přesunuté, ritualizované postupy
  • zábavy – poloobřadné, jednoduché doplňkové transakce (například předhánění se, vytahování se apod.)

Problém nastává, když odpovídá jiný stav ego, v diagramu je to pak vyjádřeno zkříženou transakční odpovědí. Spojení bude přerušeno, zisky si odnáší jen jedna strana a komunikace nikam nevede. A to jsou právě ony

  • hry – souvislý sled druhotných doplňkových transakcí, které směřují k jasně definovanému, předem známému výsledku (nejde o legraci nebo potěšení)

Pro analýzu her zavádí autor několik charakteristik, které je třeba určit

  • název – pojmenování nebo výstižná zkratka
  • teze – stručný popis hry, nejvýstižnější formulace
  • cíl – účel hry, proč to vlastně dělají?
  • antiteze – jak odmítnout hrát nebo hru překazit
  • role – počet členů hry a jejich úkol
  • dynamika – psychodynamické hnací síly, stojící za pokusy o hru (např. stavy úzkosti)
  • příklady – odkazy na známé hry, jak se hrává v dětství a jak může vypadat v dospělosti
  • model transakce – sleduje sociální i psychologickou úroveň transakce. Sociální je navenek viditelná a povrchní, psychologická úroveň je pod ní a bývá odlišná. Jestliže na sociální úrovni manžel nutí ženu být doma a ona odpovídá, že kdyby něj nebylo, mohla by se jít bavit, pak na psychologické úrovni může jít o úplně jiný vztah „bojím se být doma sám“ a „chci abys mě ochraňoval“.
  • tahy – přehled minimálních (nezbytných) podnětů a reakcí
  • zisky – co z toho kdo má, u zisků se opět rozlišuje sociální a psychologická úroveň, navíc ale ještě také jestli je vnější nebo vnitřní

Těžiště knihy spočívá v přehledu her, které lidé hrávají. Rozdělené jsou do kapitol podle situací, v nichž se vyskytují

  • Životní hry – například Alkoholik; Dlužník; Kopejte do mě; Vidíš, k čemu jste mě dohnali!
  • Manželské hry – Kout, Soud, Frigidní žena; Otrokyně; Kdyby nebylo tebe; Vidíš, jak se obětuji
  • Společenské hry – To je hrozné, viďte? A nemohl byste – Ano, ale;
  • Sexuální hry – např. Perverze; Hra s ohněm, Hra s punčochou
  • Hry podsvětí – Zloději a policajti; Jak vzít roha; Teď ho vezmem na hůl
  • Hry v poradnách – např. Myslím to s vámi dobře; Sociální případ; Naivka;
  • Neškodné hry – např. Odborník na dovolené; Kavalír; Dobrodinec; Všeuměl

Analýza není u všech her kompletní; autor na to v úvodu upozorňuje, ale pro mě to bylo matoucí. Kromě několika málo jako by pokaždé kus chyběl, navíc pokaždé jiný, špatně se mi v tom orientovalo. Často je nevyvážený rozsah jednotlivých charakteristik, teze se rozpovídá na několik stránek, zatímco v analýze je abstrakce až matematicky zkratkovitá.

Jinak to je ale naprosto zásadní dílo, je velmi nápomocné. Člověk sice s věkem sám občas dokáže nějaké své hry rozpoznat a zahodit, ale všechny ani zdaleka; natož zjistit jak je narušit či jak jim analýzou transakcí porozumět.

Získání nezávislosti vyplývá tedy z toho, že člověk dokáže odvrhnout všechny ty malichernosti, o nichž byla zmínka v kapitolách třinácté, čtrnácté a patnácté. A toto jeho rozhodnutí není nikdy konečné: člověk se neustále brání, aby nezapadl zpět do starých kolejí. (...)
člověk se musí nejdříve zbavit tíhy celé kmenové nebo rodinné historické tradice (...); pak se musí každý jedinec vymknout vlivu rodinného, společenského i kulturního prostředí. Stejně by se měl zachovat k požadavkům soudobé společnosti vcelku, a konečně je třeba, aby člověk částečně nebo úplně obětoval výhody, jež mu plynou z jeho bezprostředního sociálního okruhu. Pak se musí vzdát všech snadných požitků a odměn z postoje 'morouse' nebo 'snoba' (...). Chce-li jedinec toho dosáhnout, musí si osvojit osobní i společenskou kontrolu, takže všechny skupiny chování popsané v dodatku – až snad na sny – si pak svobodně volí jenom podle své vůle. Pak je schopen oddat se vztahům oproštěným od her tak, jak je to názorně předvedeno v ukázce kapitoly patnácté. (...) Celá tato průprava spočívá v zásadě v tom, že člověk obdrží shovívavý souhlas k odluce od svých rodičů (a od rodičovského vlivu), takže k nim sice může občas zaskočit na přátelskou návštěvu, ale už se nedá jimi ovládat.
“ (Str. 193)

Recenze: Zuzana Tomášková, Jitka Veselá na stránkách nakladatelství pod záložkou „Odborné recenze“.

nakladatelství Portál, Praha 2011, ISBN 978-80-7367-992-7, cena 259 Kč

12345
1398291300000

Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online