V knize Češi na vlásku Benjamin Kuras nejprve zevrubně charakterizuje český národ. Všímá si odolnosti, flagelantského mudrování o národním charakteru a mýlení se v něm, ateismu, ideologické lhostejnosti a dalších vlastností. Nejvíc mě ale zaujala kapitolka o pohodě - myslím, že to jeden z klíčových postřehů, charakteristika, z níž lze odvodit opravdu hodně.
„Češi milují pohodu. Milují ji tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy, jako je ideologie, idealismus, hrdinství, čest, statečnost - a někdy i nad některými méně prázdnými, jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost. Což neznamená, že by byli nepoctiví, neetičtí nebo nespolehliví, bez smyslu pro povinnost a loajalitu. Dovedou být velmi loajální, zavázaní a dokonce i hluboce oddaní své pohodě. Každý, kdo by od nich žádal loajalitu, by jim nejprve musel zaručit pohodu.“ (Str. 19)
Pohoda je stav bez rizika, nebezpečí, nedostatku, stav pohodlí, příjemné atmosféry, nenáročné činnosti.
„To z Čechů nedělá národ velkých dobrodruhů. Dělá to z nich lidi vynalézavé a účelně tvořivé, ač někdy protivně otálivé, kteří se pomalu ale jistě propracovávají z nepohody k té největší možné dosažitelné pohodě, přičemž se na cestě k ní vyhýbají veškerým nepohodám. Proto se někdy raději spokojí s průměrnou pohodou, jestliže dosažení větší pohody si vyžaduje - nebo se jen dá předpokládat, že si bude vyžadovat - přílišnou nepohodu. Flagelanti to vysvětlují tak, že si Češi bahní v prostřednosti.“ (Str. 20)
Výstižné, co říkáte?
KURAS, B. Češi na vlásku. Praha : Baronet, 1999. ISBN 80-7214-259-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.