Polský novinář a spisovatel, který sám sebe prezentuje jako Čechofila a Čechy pravidelně navštěvuje, napsal po úspěchu Gottlandu (zaměřeného na historii zhruba posledního sta let) knihu další, tentokrát o Češích současných.
„Napsal jsem ji, protože jsem chtěl vyprávět o národu, který si vytvořil kulturu jako antidepresivum.“ (Str. 7)
Ano, je to skutečně kniha o Češích, ale nenechte se mýlit, o chování a zaměření většiny, o typickém příslušníkovi národa, se v ní moc nedozvíte. Citovaná zmínka o kultuře je lepší vodítko. Udělej si ráj je především o Češích významných, o ikonách a slavných postavách. Je to jakési panoptikum, Bondy, Hrabal, hokej, Halina Pawlowská, David Černý, skvěle čtivé nahlédnutí k celebritám. Žádná celebrita ale není ukázkou typických vlastností! Kdyby je měla, nebyla by celebritou...
Jsou tu samozřejmě i kapitoly ilustrující obecné věci, např. všeobecná ignorace návštěvy papeže ateistickou většinou, dělání si pohody - ráje - po svém, odklon od všech obřadů včetně těch posmrtných, ale je jich menšina. Knihu tvoří především to, co je vidět a o čem je slyšet i za hranicemi.
Rozhodně autorovi nevyčítám, že zvolil tuto vděčnou a čtenářsky přitažlivou formu, kniha se čte sama a o českém národě se čtenář také leccos dozví; důležité je ale nezapomínat, že obrázek není úplný.
Čtivost je způsobena také autorovým stylem, psaní je trochu „na efekt“; cítíte, že některé detaily jsou účelové a vykonstruované (ale fungující).
„Jdu na náměstí Svobody, cestou si prohlížím výlohy knihkupectví, třeba někde vystavili kardinála Ratzingera. Nebo něco o Vatikánu. Nevystavili.
Jen v knihkupectví Academia vidím nový český překlad Bible. Leží vedle románu Merde Stephena Clarka.“ (Str. 113, o návštěvě papeže v Čechách)
Je samozřejmě možné, že tam takhle bible posazená byla, a u nejmodernějšího překladu (Bible 21. století) by to možná bylo přiměřené, stejně tak to ale mohlo být efektní přihnutí reality; bible se jakožto literatura duchovní a náboženská ve výlohách obvykle umisťuje do úplně jiného sektoru než humoristické romány.
„Abych však nepodlehl (což je u mne snadné) svému sklonu mytologizovat a idealizovat, použiji teď názoru Oscara Wilda, že nejvíce nesnášíme lidi, kteří mají stejné vady jako my.
Právě proto zbožňujeme Česko.
Protože to je národ, který má docela jiné vady.“ (Str. 12)
Ale opět - není to dokumentární literatura, je to ... hm. Umění? Možná; umělecký pohled na svět knihou prochází od úvodního popisu autorovy čechofilie až po výběr témat.
Když jsme u úvodu, jsou tam vypsané některé reakce polských čtenářů, opakuje se údiv až zděšení s postupujícími kapitolami. Byl jsem zvědavý, o co půjde. Šokující závěr? Ne pro Čecha.
Mrkněte se na recenze: Vlastimil Ott, Janka Ryšánek Schmiedtová, Tomáš V. Odaha, Jan M. Heller.
Po formální stránce jsem zápasil s tím, že některé kapitoly jsou stylizované jako promluva někoho konkrétního, třeba věřícího policisty - ale nejsou vůbec označené, takže to, že už nemluví Szczygiel, pochopíte až po dvou stránkách.
nakladatelství Dokořán, Praha 2011, ISBN 978-80-7363-343-1, cena 265 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.