Pierre-Laurent Cosset, Lenka Grafnetterová: Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Pierre-Laurent Cosset, Lenka Grafnetterová: Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále Poutavý a všeříkající název knihy, co říkáte? Je to rozšířená a přepracovaná verze rigorózní práce Lenky Grafnetterové na Vysoké škole sociálních studií (E.H.E.S.S.) v Paříži: „Cílem této práce bude konkrétně odkrýt a vynést na světlo národní kulturu, nositelku zvláštní axiologie, kterou čtenář zapojuje při interpretaci románu.“ (Str. 19)

Základem je pochopitelně průzkum mezi čtenáři, proto se na něj podíváme podrobněji. Čtenářům bylo mezi 24 a 30 lety, 19 respondentů českých (11 mužů, 8 žen), 16 francouzských (9 mužů, 7 žen), 6 německých (1 muž, 5 žen), vzdělání nejméně maturita, většina z nich studenti nebo absolventi VŠ. Anketa sestávala z rozhovorů o délce 45-60 minut, obsahovala 19 otevřených i uzavřených otázek typu „Jaké jsou dominantní charakterové rysy Jana Dítěte?“, „Končí román happy endem?“, „Ve které scéně jste měli k hrdinovi nejblíž? A nejdál?“. Šest německých účastníků je dost málo, ale autoři jsou si toho vědomi a jejich výsledky používají především k dokreslení a srovnání přístupu čtenářů českých a francouzských.

Kniha je rozdělená do tří částí:

představení románu Obsluhoval jsem anglického krále, hrabalovská poetika, problematika překladu, české a francouzské dominantní diskurzy
způsoby hodnocení hrdiny, teze antropologa Ladislava Holého o „Malém českém člověku a skvělém českém národu“
představení ankety, dotazníku, obecný přístup k románu v souvislosti s národní příslušností, český a francouzský pohled na hrdinu

Teoretická východiska a zejména metoda heterofenomenologie mě zaujala především tím, kolik o ní autoři dokázali napsat, aniž by zmínili její postup. Skutečně, četl jsem to dvakrát, ale jaké jsou kroky, jaký je to postup, jsem se nedozvěděl. O to víc mě frustrovalo, když hned v následující kapitole zaznělo, že (cosi) „se skrývá v samotných principech, přímo v protokolu, dalo by se řici, heterofenomenologické metody, jež jsme prezentovali na předchozích stranách a které snad není nutno zde znovu připomínat.“ (str. 103) Nu, pro mě by to tedy nutné bylo.

Obecný přístup k románu se opravdu lišil. Češi jej vnímají kladně a snadno se identifikují, jsou navíc pohlceni textem, jeho plynutím. Němci vidí hlavně tragičnost, smutek a mají zájem o historický kontext; čtou zodpovědně a nejeví snahu hrdinu omlouvat. Francouzi si také všímají čtivosti, ale spíše intelektuálně analyzují, hlavního hrdinu vnímají jako fikci a hodně upozorňují na humor. Rozdíly jsou i v posuzování charakteru:

„Ve svých prvních úvahách nad dominantními charakterovými rysy Jana Dítěte (otázka číslo 2) kladou čeští čtenáři důraz na dobrotu, laskavost, láskyplnost Jana Dítěte, jeho smířlivost a spokojenost se vším, comu život přináší; co se francouzských čtenářů týče, mluví předně o sobci, ctižádostivci, postavě pramálo sympatické, posedlé penězi, úspěchem a honbou za sociálním uznáním.“ (Str. 198)

Celá studie je bezesporu velmi zajímavá, ačkoliv primární otázka - jestli se při četbě uplatňuje národní axiologie (systém hodnot) - snad ani nemusela být vznášená. Já jsem spíše zvědavý, jestli se vůbec může neuplatňovat. Co čtenář, to unikát, ale dohromady sdílejí kulturu svého národa, takže je jasné, že nějakou roli hraje vždycky. Nicméně závěr je, že u Čechů se uplatňuje určitě, u Francouzů si to autoři netroufají říci.

Pokud vás zajímá Hrabal a chcete se dozvědět (nejen) o tom, jak ho čtou ostatní, s touto knihou chybu neuděláte.

Nakladatelství SLON, Praha 2009, ISBN 978-80-86429-95-3

Pierre-Laurent Cosset, Lenka Grafnetterová: Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv