Už nějakou dobu přemítám nad tím, jak křehká je hranice mezi zachováním pořádku a tyranií, mezi přísností a terorem. V mailech se Sirem Hakerleyem jsem se pokoušel děsivou vratkost společenských pravidel popsat na příkladu: „Je správné, aby novináři nemohli uveřejňovat bulvární lži? Určitě. Tak jim zakážeme publikovat neověřené věci? Ano - a najednou je tu tuhý režim, kde si nikdo netroufne publikovat ani bajku nebo podobenství. Z maličkosti je nepřijatelný důsledek. Děsně malá hranice...“
Sir Hakerley v odpovědi krásně shrnuje tři aspekty českého národa a navíc je s fejetonistickým spádem dovádí až k pointě, takže by byla škoda nepodělit se.
Wu
Jinak s Tebou rozhodně nesouhlasím s vratkostí společenských pravidel. Ony jsou naopak poměrně hodně konzervativní a tzv. společenská norma se utváří a mění mnohem pomaleji, než se utváří a mění vládnoucí režimy. Ten příklad s těmi novináři, co udáváš, je toho krásným důkazem.
Naše současná společnost má tři dlouhodobé charakteristické aspekty, které mají původ v hluboké historii. Jednak je hodně tolerantní (dokonce patříme k nejtolerantnějším společnostem v Evropě), jednak hodně sekulární (jsme nejsekulárnější společnost v Evropě) a jednak v ní je zakódován komplex malého národa. To se mimo jiné projevuje tím, že máme totalitární tendence, my potřebujeme „císaře pána“, „tatíčka Masaryčka“, „báťušku cara“, „říšského protektora“, principiálně řečeno „vis maior“, která vždycky ve správný čas sestoupí jako deus ex machina z nebes a vyřeší za nás naše problémy.
Tohle jsou naše společenské normy. A ty jsou tady pořád skoro stejné, už 200 let. A co se stane, když se tyhle společenské normy najednou ocitnou v demokracii východoevropského typu?
Chybí jakékoliv morální zábrany jedince, protože na to, jak se chovat, přece dbá „vis maior“ (ať už jí budeme říkat ÚV KSČ nebo c. & k. místodržící). A když vis maior není, tak se lidé chovají podle své přirozenosti. A jelikož jsme národ sekulární, nic nám není svaté, ani lži v bulváru (8. přikázání: Nepodáš křivého svědectví.) A jelikož jsme národ tolerantní, tak nám to nevadí a Blesk je nejprodávanějším deníkem a Rytmus života nejprodávanějším časopisem.
Sir Hakerley
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.