První dvě kapitoly od historických představ a významu moře pro středoevropské umění i literaturu přecházejí k obecným úvahám a tématům – specifičnosti plážového prostoru, formám plážové komunikace, typologii pláží, způsobům obživy…

• Sen o českém moři
• Prolegomena k etnologii pláže

Následující dvě kapitoly studují vzájemné ovlivňování historického města Oděsy a jeho pláží, vznik turistiky, přímořské lázeňství, … A také to, jak se politický vývoj projevoval na plážích a turismu.

• Město jako přímořské letovisko
• Pláž jako místo konfliktu a indikátor makrospolečesnkých procesů

Další část pak zevrubně probírá Bibione. Začíná také jeho historií – ta je krátká, toto letovisko bylo záměrně vybudované až ve dvacátém století. Vzhledem k jeho relativní blízkosti a zároveň levnějším cenám je tam silná česká návštěvnost a studie se může dobře zaměřovat jak na postoje k dovoleným, tak snaze fungovat tam opakovaně včetně pravidelných rituálů.

• Bibione – historický a kulturní kontext
• České objevování Bibione
• Dovolená v kontextu masového turismu
• „Obyvatelé pláže“
• Rutina turistické zkušenosti aneb „u moře jako doma“

Knihu zvolna uzavírají kapitoly o blahodárných účincích moře (ať už skutečných, nebo iluzivních), dopadu pandemie na cestování a závěrečné srovnání obou letovisek i s ohledem na budoucnost a další rozvoj – a také možnost dalšího zkoumání.

• Léčivá síla přílivu
• Pandemie a cestování
• Dvě přímořská města: Oděsa a Bibione

Úroveň bělosti písku, čistoty a průzračnosti mořské vody je jedním z aspektů, které utvářejí symboliku místa. Marketingové pojetí cestování láká na zábavu, komfort, exotiku, luxus, na atributy reflektující určitý preferovaný životní styl. Konkrétně kvalita mořského písku a čistota vody je v přímé úměře k předpokládanému luxusu a výjimečnosti, podobně jako výška hory a strmost skály korespondují s úrovní očekávaného dobrodružství. Výlet na místo propagované reklamní fotografií představuje možnost, jak se alespoň na chvíli cítit analogicky k těm hezkým a usměvavým tvářím z letáku. Takový výlet se může stát prostředkem identifikace s dobrodruhem visícím na laně nebo s ženou v bikinách na jachtě, ale i s nomádem s batohem na zádech. Pomáhá člověku vidět se, potažmo cítit se a být takovým, jakým by být chtěl. Sociální sítě i jinak sdílené fotografie z uskutečněné dovolené pak tento obraz uchovávají i pro jeho okolí. Formování iluzí k současnému turismu nevyhnutelně patří, a to ať již ze strany nabídky, či ze strany turistů samých. Jak poznamenává Boorstin, „vyživování“ přehnaných očekávání utváří poptávku po iluzích, které jsou samy o sobě klamné. Člověk se pak nechává klamat za své vlastní peníze, neboť všichni „chceme iluze a věříme iluzím, protože trpíme přehnaným očekáváním“ (Boorstin 1987: 3). (Str. 116)

Tohle téma mě opravdu bavilo, od začátku do konce – zkoumání obyvatel pláže, jejich motivací, obě letoviska, tak odlišná a zároveň podobná.

Odkazy: