Je hraní si se slovíčky česká specialita? (Wuwejův zápisník)

"Co budeme dělat?" "Nedělejte nic. Je neděle. Ta je k nedělání jako dělaná." (hra Štika k obědu)

"V dnešním světě je moc zla a jeho moc je velká" (Jiří Fiala, článek Unde malum, Vesmír).

Je to specialita Čechů, tyhle slovní hříčky, nebo jsou i jinde? Myslím v tak obrovském rozsahu. Kdykoliv se u nás objeví nějaký nový jev, vyrojí se lavina přirovnání, zkomolenin a parodií. VyVolení se parodují na "VyHolené", "VyHulené", "VyValené" či "VyKulené"; místo "reality" se píše "surreality show"; sám podtitul "reality show, která nezná bratra" nese nejméně dva významy. Stačí se rozhlédnout a poslechnout si lidi kolem sebe. Telefon je "tydlifon", "telefén", mobil zní jako "bobil" popř. "debil". Názvy hypermarketů - Tesco je "Teskno", "Terno". Další příklady si určitě doplníte sami.

Také anglická slova poskytují široké pole pro tvůrčí invenci, ať už zvukovou podobou nebo otrockým překladem, perfektně toho využil Zdeněk Zapletal v knize Andělé & Démoni. Místo show star píše "šoustár", místo mushroom "rozmačkané pokoje", místo sandwich "písečná čarodějnice"... Na internetu je hříček ještě více, znáte populárního "frikulína" (free-cool-in)? Ten už pronikl i do bulvárních časopisů.

To přece nemůže být všude. Že jde o český fenomén naznačuje i Vladimír Fux v knize Z českých luhů do háje, v kapitole o tom, proč nacisté Čechům říkali "Lachende bestien". Máte někdo zkušenosti z ciziny? Je to pravda, nebo jen můj dojem?

Je hraní si se slovíčky česká specialita?

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv