Nová slova vznikala a vznikají neustále, vizte slovníky oficiální (Nová slova v češtině 1) i neoficiální (Čeština 2.0). Byli ale v historii autoři, kteří slova tvořili záměrně a ve velkém množství, většinou v době národního obrození, někdo ale dříve, někdo později. Kniha je slovníkový výběr jejich výtvorů.

Čtenář zde nalezne bok po boku výrazy tvořící jazykovou výbavu celých generací i slova mrtvě narozená, resp. spatřivší světlo světa v jediném traktátu, vědecké přednášce či víceméně učeném pojednání, slova propašovaná do slovníků brusiči jazyka českého i momentální a spontánní neologismy toho kterého autora. (… )

Byly vesměs excerpovány z období sahajícího od počátku 18. do počátku 20. století čili od Jana Ryvoly k Jakubu Hronovi – s občasnými přesahy do minulosti (Komenský, Rosa… ) i budoucnosti (Field, Lukeš… ). (Str. 9)

Některé návrhy nejsou zdařilé, u jiných je ale princip v pořádku a nelze autory zavrhovat pro nekoncepčnost či nesmyslnost.

Proč veselohra, svého času též truchlohra, ale ne smutnohra? Proč stonožka, leč nikoli beznožka? Co se nám nezdá na dalekomluvu, máme-li dalekohled? Na poměročtu, máme-li kmitočet? Na příkladníkovi, máme-li odpadlíka? proč vykřičník spíše než zvolavník? Proč samovolný spíše než samodějný? Proč jsme dali nesmyslně přednost opisnému a sáhodlouhému „kartáčku na zuby“, byl-li nám svého času nabídnut zubánek? Krkolomně rozvleklému „odkazu na poznámku pod čarou“ na úkor elegantního poukazníku? proč bychom – jak zmiňuje už František Kodym – měli překládat „vena“ slovem žíla a nikoli „nerv“ slovem čila? (Str. 8)

Kapitola sama pro sebe byl Jakub Hron Metánovský (vizte Nedorozumění s rozumem), jehož jazyková snaha byla spíš aspektem jeho svéráznosti celkové:

HÁMITENSTVO

VÝBORATÝ PROF. HRONA BUŇÁT TENTO POBÁDÁ KU KRÁSOPISBĚ A TAK I ZÁKRUTKOU PISÁKOVÉ ČUJATÁNSTVU V KRÁSNOSTECH ŽIVAVY SVĚDČÍ OBZVLÁŠTNĚ; A VŮPROTI HÁMITENSTVU LOULŮ MIMOZRAČNĚ, LEČ ZDAŘILE TÁHNE.

Jazykový rébus z pera Jakuba Hrona: Tento vynikající kalamář prof Hrona usnadňuje krasopis a tím nepřímo zjemňuje pisatelův vkus („prospívá pisatelově vnímání životních krás“); a nenápadně, ale účinně bojuje proti materialismu hlupáků. (Str. 36)

Nechybí přehled použité literatury a také rejstřík.

Kniha je skvělá, vždycky když jsem ve škole o brusičích jazyka slyšel, toužil jsem dostat se k těm jejich nápadům – a teď mám celý slovník. K dokonalosti mu ale dvě věci chybí. Jednak je nedůsledný v označování zdroje, takže u některých hesel se autora nedozvíte, jednak se o autorech jako takových nedozvíte vůbec nic. Líbily by se mi jejich medailonky a zařazení v čase.

ČILA „Slovo čily zdá se nám případnější nežli z latinského vzaté a lidu neznámé nervy. Týmž právem jako žilám dostalo se jich jmeno proto, že v nich je žití, sluší čilám jmeno čily, poněvadž v nich je čití.“ (Kodym) (Str. 23)

Odkazy:

• Slova v zapomenutí daná v ČBDB
• Slova v zapomenutí daná v Databázi knih
• recenze: Radim Kopáč

OUŘEDNÍK, Patrik. Slova v zapomenutí daná. Praha: Volvox Globator, 2021. ISBN 978-80-7511-629-1.