Šmírbuch nese podtitul „Slovník nekonvenční češtiny“, ale definici slovníků by asi nevyhověl. Ani obsahově, ani formálně. Obsahově se totiž nesnaží podchytit jakoukoliv úzce vymezenou oblast nespisovné češtiny - není to JEN argot, slang, vulgarismy nebo erotické výrazy. Ani se nesnaží být kompletní ve všech dotčených oblastech. Autor sám v úvodu specifikuje, čím Šmírbuch není:

„V žádném případě tu nejde o jazykovou příručku či slovník v běžném slova smyslu. Čtenář nenajde u jednotlivých hesel žádný údaj výkladového rázu. Není uváděn zdroj, frekvence ani míra expresivnosti toho kterého výrazu. Pokud lze ze ŠJČ čerpat podněty pro tvůrčí práci, at už původní nebo překla­datelskou, prvním předpokladem zůstává zkušenost v dané oblasti a důvěra ve vlastní jazykový cit. Cílem ŠJČ bylo pře­devším shromáždit v širším záběru dostatečné množství ma­teriálu a poukázat na barvitost a vtip „nekonvenční češtiny", její mnohotvárnost a prolnavost a na možné způsoby jejího rozvíjení; převážně asociační řetězení pak vedlo k tomu, že v rámci tematického záhlaví nejsou jednotlivé výrazy vedeny ani abecedně, ani striktně chronologicky. Rovněž citáty byly voleny tak, aby pokryly co největší škálu možných přístupů k práci s „nekonvenční češtinou", od čistě lexikálního, případ­ně morfologického využití až po řešení důsledně syntaktická. Časově byl výběr materiálu předurčen použitelností toho kte­rého obratu či výrazu po roce 1945 s přihlédnutím k dobovým tendencím.“

Hesla jsou seřazena abecedně, podle spisovného významu. Každá část, určená počátečním písmenem, začíná drobnou větičkou, složenou jen ze slov od daného písmene. Např. u "C" je to „Cák sem cák? Cahejle!“ (Str. 33). Následuje další hříčka, nadepsaná "Čtěte a překládejte". Tam je vždycky věta nekonvenční, přeložená do věty archaicky spisovné. Kontrast je obrovský:

U takovéto knihy nelze zůstat bez ukázek, proto jich tentokrát bude více. V jednom článku jsem uvažoval nad tím, jak obrazně napsat, že koukám vyjeveně. Nu, teď mám z čeho vybírat (str. 79):

„Čumět jak ježíšek, jezule na mostě, svatej na jesličkách, z vorloje, z hoven, vůl, tele na nový vrata, šváb na pivo, myš na bagr, bagr do myší díry, na mokrou, tvrdou, novou hlínu, pendrek na policajta, tvaroh na píču, slepice do kornoutu, husa do flašky, bacil do drogérie, do lékárny, kráva, koza do mlíkárny, sova do kosti, bača do Tuzexu, vejr z tanku, kunda z chlupů, prase na minet, atom na čumkartu, fotobuňka do hovna, trezor na blesky, pionýr na lokomotivu, tudor na šraňky, čerstvě vyražený pojistky, prasklej puchejř, z vředu, z hřadu, zjara, leklej kapr, kocour v plevách, tele v porodnici, slepice na paprice, vyvoranej krtek, čerstvě vyvoraná myš, sysel z díry, pulec, žába ze salátu, z kyšky, péro z gauče, puk z ledu, auto, vrána, nahá prdel z roští, vejvrtka, tvrdý Y, nevypraný moudí, zarytej komunista, kapelník vod ponorkový hudby, čurák, kokot, platejs, makrela, dobrman, bejk, kunda po vychcání, žába z píči, Lenin z hodin, Slovák, Bulhar do hodin, papež na Kudlově, hovno u patníku, těhotnej vrabec, slepej na píču, panna na vocas, votelenej, přitelenej, jako dyž kocour sere do řezanky, do uhláku, jako dyž nadloubá volovi, jako by ho vzali rozporkou mezi rohy, nohy, jako by ho převálcoval tank, buldozer, jako by spolk traverzu.“

Na straně 118 mě zaujaly poetické nadávky:

• Asijská chřipko!
• Gumovej panáku!
• Hedvábnej potrate!
• Pštrosí bzdino!
• Velbloudí hrbe!
• Voslí kulko!
• Kravská voháňko!
• Erární eunuchu!
• Ptáku vohníváku!
• Volovská chocholko!
• Jelito z Betléma!
• Hlávko sprchovaná!
• Kobylí hlavo!
• Třírohej koni!
• Husí pracko!
• Volský voko!
• Hovězí moudí!
• Nosoroží pšouku!
• Pelikánovo trusí!
• Blátivej prde!
• Bezzubej zázraku!
• Blbá koule!
• Máku vymakanej!
• Močále nevybagrovanej!
• Močůvko sivá!
• Betonovej šmoulo!
• Potracenej vochomůrko!
• Sádrovej vocase!
• Vemeno z višně!
• Vyplněnej voběžníku!
• Vopatřenej soubore!

Zvukomalebná jsou synonyma pro neduživce, slabocha. Chřestění kostí je z nich přímo slyšet (str. 161): „sejr, níťas, vejtřas, chachravec, cumploch, cimprlich, třasopejr, chcípák, chcíplotina, vycmrndlina, vyblitina, hrachovina, chroust, chramostejl, čáčura, slabina, slabotina, vyhlodanec, sroula, suchoprd, z prdů uzel.“

Některá slova zase potvrzují hravost češtiny, kdy stačí jen drobná úprava slova a nový význam (se zachováním odkazu na ten původní) je na světě: satisfacka (str. 267), poliprcajt (str. 239).

Na závěr jsem si pro vás připravil menší kvíz:

• Co znamená „poslat čerta do pekla“ nebo „podběhnout myš“? (str. 291)
• Co se myslí tím, když někdo „přijel na melounu“, případně byl z „Kedluban“? (str. 341)
• C co by se tak mohlo dít, „dyž se selka vodkope“? (Str. 372)
• A proč by někoho „vopice vyhodily z hnízda“? (Str. 395)