První tři části:

Czechy, tedy kde vlastně? Země beze jména: O tom, že Czechy nejsou Čechy, ale krom Čechů o tom naštěstí nikdo neví; Praha – středoevropský fenomén; Praha historická; Na Novém Městě; Pražské „periferie“; Proč se po Praze vyplatí jezdit tramvají; Cestujeme po Čechách, Moravě a Slezsku.

V Česku u stolu Pivo, hospoda, pivovar: Stručný souhrn rad, jak pít pivo; Pár užitečných tipů, jak si v české hospodě počínat u stolu; Česká kuchyně, to není jen guláš a knedlíky! Vína a destiláty; Pražské restaurace včetně těch mých oblíbených.

Stručná historie českých zemí (a Čechů) od počátků dějin až po současnost Velká Morava; Přemyslovské Čechy; Velikost a úpadek; Habsburská éra; Doba změn; První republika (1918–1938); Protektorát Čechy a Morava; Československo (1945–1989); Česká republika.

S dalšími třemi částmi se to ovšem změnilo v pravý opak a postřehy jsem si užíval.

Řada lidí se mě ptá, jestli je pravda, že je Čechům všechno u zadku. Většinou ano. Neznamená to, že by si nedohlédli na své záležitosti, jen jsou zkrátka více v pohodě, lépe zorganizovaní a nic nedělají na poslední chvíli. Na to si člověk musí zvyknout. Velmi negativně se například vnímá, pokud někdo volá po pracovní době nebo chce něco vyřídit v pátek odpoledne. To už totiž Češi mají plnou hlavu myšlenek na víkend.

Kdo jsou Češi Český klid neboli Co bychom se od Čechů mohli naučit; Jak obtížné je naučit se česky a proč by Poláci v Čechách neměli používat slovo szukać; Náboženství: Jsou Češi opravdu národem ateistů? Mají Češi šlechtu?; „Jedeme na chalupu!“ neboli O tom, kde Češi doopravdy žijí.

Už tehdy měla řada Čechů chalupu na venkově, a co teprve dnes.

Je to podobný národní fenomén jako vysedávání v hospodách a sekání trávníku v neděli. Podle mě si Češi prostě nade vše cení soukromí, dokonce i volný čas nejraději tráví v soukromí, mezi přáteli. V hotelích se necítí dobře. Podstatný je pro ně de facto pouze soukromý život a vše, co souvisí s uspokojováním individuálních potřeb, trávením volného času, rekreací, bydlením a jídlem. Práce u nich není prostředkem sebrealizace, nýbrž výdělku finančních prostředků nezbytných k životu, a to pokud možno s co nejmenším úsilím.

Ano, český privatismus. Jestli by se měla vybrat jediná typická vlastnost, vsadil bych na tuhle. Výborné jsou také části o kultuře a průmyslu:

Velká kultura malého národa Proč je v Čechách tak hezky; Co Čech, to muzikant? Hollywood na Vltavě: Stručná historie českého filmu; Krtek a Rumcajs neboli Jak se Češi stali mistry dětských animovaných pohádek; Proč Češi nekřtí děti, ale knížky neboli Stručné dějiny české literatury.

Nejen Škoda Nejsilnější české značky: Geneze průmyslové síly Čech, Moravy a Slezska; Od nuly k miliardám: Kdo jsou čeští oligarchové, jak ke svému bohatství přišli a co z toho pro Českou republiku vyplývá; Zlaté české ručičky aneb Kdo vlastně v České republice pracuje.

Závěrečná kapitola Proč miluju Čechy, i když mě štvou je ohlédnutí za českým premiantstvím za covidu v obou směrech a krásné ocenění českého přístupu k ruskému útoku na Ukrajinu.

Knihu můžu doporučit, jen tedy počítejte s tím, že primárně je to cestovní průvodce pro cizince (s jazykovou kapitolou pro Poláky).

Odkazy: