Výborný a vtipný přehled vlastností typického Čecha. Nelze je vyjmenovat všechny; ukázky trochu napoví:
Kniha může sloužit i jako užitečný průvodce pro cizince. Připraví je na implicitní podmračenost (pro pozitivní Američany to musí být šok, protože v české nátuře je zakotveno na otázku „Jak se vede?“ odpovědět slovy „Stojí to za hovno.“) i na zvyky a oblíbené činnosti. Zouvání se na návštěvách v cizině není běžné, stejně jako přezouvání se do pantoflí v práci. Houby tuším sbírají a pojídají především slovanské národy; letní sídla - chaty a chalupy - nejsou jiných zemích ani zdaleka tak běžná věc jako u nás. Další zvláštnosti jsou třeba obliba akademických titulů (pěkný výklad od Jana Borovičky zde) nebo specifický význam kosočtverce (Wikipedie).
Velká pozornost je věnovaná smyslu pro humor. V Čechách se nic nebere vážně a groteska se udělá z čehokoliv, typicky to je vidět na vítězství Járy Cimrmana, fiktivní postavy, v soutěži Největší Čech.
„Film bez sexu uspěje, ale bez vtipné průpovídky nikoli.“ (Str. 44 - o hláškách)
Autoři se věnují i specifikům češtiny, které sice nejsou většinou unikátní, ale běžná také ne. Namátkou mužský a ženský tvar jmen, souhláska ř, ohromná tvarová pestrost, slovo robot. Jen s pojmenováními pro sex a definováním rozdílů mezi slovy „mrd“, „hrk“, „drb“ autoři šlápli vedle. Asi vycházejí z Kurase, ale opomenuli zdůraznit, že všechna slova jsou bez samohlásek a že to je další výhoda češtiny - možnost takovéto hříčky hledat a vytvářet. Ale i kdyby nezapomněli, stejně by kapitolka působila trapně.
Ještě mi nesedělo pár věcí - o Švejkovi a závisti jsem psal, trempování mi nepřipadá tak masové jako před revolucí - ale jsou to drobnosti. Jako celek je publikace velmi výstižná, vtipná a čtivá. Doporučuji.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.