Má to asi být vtipné, ale na mě kniha působila přesně naopak, protože to, co jsem považoval za skutečně velkou nadsázku, mýty a národnostní stereotypy, prezentuje jako přesvědčení a slabůstky - a tedy je potvrzuje. Tahle kniha přemění vaši iracionální xenofobii ve zcela racionální a věcně podložený názor.

Nesmírný důraz na vítězství, přizpůsobení jazyka aby nic nevypadalo jako prohra či selhání, nutnost být atraktivní a v pohodě, protože cokoliv jiného je neamerické, důraz na (vlastní) svobodu, s tím se tak nějak u Američanů počítá.

„Doslova každá událost v americkém způsobu života (od postupování ve škole, uzavření manželství až po nákup automobilu) je konstruována tak, aby jedna skupina vítězila, nebo alespoň vypadala lépe než ti druzí. Navíc jsou Američané přesvědčeni, že jsou jediný národ, který je schopen vítězit.“ (str. 15)

Že skutečně jediné konverzační téma, platné kdekoliv, je sport, že nakupování je požitek, že autem jezdí kamkoliv, dokonce i tam, kde pak hodinu cvičí chůzí na pohyblivém pásu, že stárnutí, tloustnutí a umírání jsou zavrženíhodné věci, to už se přijímá hůř. A to, jak funguje zdravotní péče nebo jak časté jsou nesmyslné soudní spory, je přímo děsivé.

Upoutávku na celou sérii xenofobních průvodců najdete na Moje rodina.cz.

(Ještě předtím, než mi někdo napíše, že takového průvodce nemůžu brát vážně a že jsem blázen, vězte, že ho vážně neberu a vím že je to nadsázka. Ale také vím, že každá nadsázka je založená na zveličení ... pravdy.)