Po přečtení zjistíte, že to, jak Angličany znáte z filmů a knih o vždy rezervovaných (ačkoliv mírně výstředních) lordech, nejspíš odpovídá pravdě. Kniha se zmiňuje o důrazu na tradice, umění neformální konverzace, posedlosti společenskými vrstvami, smyslu pro humor a mnoha dalších charakteristikách. Pobavily mě tradiční politické svobody:

„Jediný skutečný vliv, který voliči mají, je výběr jedné ze dvou hlavních stran, která zvolí ministerského předsedu. Ministerský předseda pak vybere všechno ostatní. Tomu se říká 'tradiční svobody Angličana' - zmíněným Angličanem se myslí ministerský předseda.“ (Str. 98)

Kniha samotná mi ale kladla značný odpor při dělání zápisků. Pustil jsem se do nich několikrát a pokaždé to skončilo tím, že prakticky nemám co bych napsal. Ba dokonce se mi ani nechtělo vybírat pro Angličany typické věci a zmínit je tu. Možná to souvisí s tím, že žádného Angličana osobně neznám, možná s tím, že k tomuto národu nemám žádný vztah, ani pozitivní, ani negativní, každopádně doufám, že se to netýká celé série.

„Vztah Angličanů k jiným národnostem není poznamenán ani tak xenofobií, to jest nenávistí či strachem z cizinců, jako spíše lítosti nad cizinci, kteří mají tu smůlu, že jsou... no, zkrátka že NEjsou Angličany.“ (Str. 7)