Wuwejův zápisník

Ladislav Holý: Malý český člověk a skvělý český národ

07.05.2019 07:45, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Malý český člověk a skvělý český národJak by se asi na Čechy díval cizinec nebo dokonce mimozemšťan, jak by porozuměl jejich sebevnímání, jejich interpretaci událostí, jak by se dokázal zvenčí dostat „dovnitř“? Musel by asi použít některou z metod etnografie a antropologie. A přesně to Ladislav Holý, světově známý antropolog se specifickým pojetím interpretativní antropologie, udělal.

Interpretativní antropologie dělá zásadní změnu, posunuje vědu od zkoumání sociálních faktů jako věcí ke studiu sociálních konstrukcí. Sociální fakta existují pro interpretativní antropologii, pouze jsou-li v určitém referenčním rámci. Nic jako ‚čistá zkušenost‘ neexistuje, neexistují žádné věci ve formě faktů, které jsou zaznamenávány přímo z objektivně existující vnější reality.“ (Str. 217, doslov Zdeňka Uherka)

Nebo slovy autora:

V analýzách českých diskursů se nesoustředím na strukturu, nýbrž na jejich obsah. Všechny diskursy tvůrčím způsobem uchopují a zviditelňují to, co může být považováno za základní premisy české kultury. To ovšem není jediným důvodem, proč považuji diskurs za důležitou vstupní bránu do světa českých kulturních významů.“ (Str. 12)

Výsledkem studia sociálních konstrukcí, představ a sebevnímání je kniha, která poskytuje velmi hluboké porozumění zdánlivým paradoxům a dokáže vysvětlit i události současné (jako třeba volbu prezidenta).

Jaké paradoxy kniha zpracovává? Tak především ten, který se zobrazuje i v názvu. Na jedné straně tu máme přízemního oportunistu, malého českého člověka, který se vším vyběhne, hraje malou domů, je závistivý a tak dále, na straně druhé se všichni hlásíme ke kulturnímu národu čtenářů, vzdělanců a demokratů.

Tento vysoce pozitivní obraz českého národa a výrazně negativní obraz jednotlivých Čechů si přirozeně odporují. Češi sami sebe vidí jako závistivé, otrávené, konformní, vychytralé a egoistické, a současně se považují za příslušníky ze své podstaty demokratického národa, na který jsou náležitě hrdí. Sami sebe vnímají jako lidi bez velkých cílů, velkého rozhledu, průměrné, a přitom český národ považují za vysoce kulturní a vzdělaný. Koexistence těchto dvou obrazů přináší permanentní dilema.“ (Str. 82)

Dilema, které do čela vynáší elity, ale které nás také čas od času stáhne do bahna. Obojí je pochopitelně mýtus, vykonstruovaná představa, model – to ale nic nemění na jejich fungování. Můžeme díky tomu porozumět i tomu, proč byla sametová revoluce tak nezvyklá – revoluce málokdy vznikají na popud studentů a intelektuálové je vedou jen zřídka. Jenže když si uvědomíme, že v politice se kulturní paradoxy také promítají, začne to být jasné

‚Nekulturní‘ používají hrubé síly státu proti ‚kulturním‘ a mírumilovní demonstranti jasně ukazovali, že Češi mají stát, který jim jako kulturnímu národu nepřísluší, a že by si zasloužili lepší. Při otevřené konfrontaci intelektuálů a budoucích intelektuálů (studentů) s nekulturní a nevzdělanou silou se široké vrstvy občanů nemohly nepřidat na stranu těch kulturních a vzdělaných. Mýtus národa, jehož vedoucí osobnosti byly vždy intelektuálové, určoval formu jednání a v konfrontaci intelektuálů se státní mocí, vnímanou jako nekulturní a nevzdělanou, se národ v souladu s mýtem přiklonil na stranu intelektuálů.“ (Str. 145)

Další zajímavý paradox jsou dva pohledy na tradice, dvě ideologie. Byl to boj o zachování identity? Nebo vědomé otevírání? Samozřejmě obojí, ale střídavě.

Dvě představy minulosti s odlišnými konstrukcemi národních tradic vytvářejí dvě odlišné ideologie: jedna je otevřeně nacionalistická a druhá je vědomě nenacionalistická. Obě ideologie mohou být v každodenním diskursu používány paralelně a tatáž osoba je může podle potřeby kombinovat. V různých historických obdobích zůstává český nacionalismus nartikulován a může vznikat dojem, že silný pocit národní identity není přítomen. Jindy je naopak jasně vyjádřen. Nacionální ideologie nabírá na síle v situacích, které jsou vnímány jako národní krize, nebo v situacích, kdy mají Češi pocit, že jejich způsob života je ohrožen ‚těmi druhými‘.“ (Str. 138)

Teď jsme bohužel zase na dolní straně křivky...

Obsah (názvy kapitol):

  • Národ proti státu
  • Svoboda, národ a jednotlivec
  • Autostrereotypy a národní tradice
  • Národní tradice a představa národa
  • Národní tradice a politický proces
  • Národ a stát v kontextu české kultury

Knihu si rozhodně přečtěte, i přes dobu vzniku je stále aktuální, a to, jak dokáže vysvětlovat současnost, její kvality potvrzuje.

A co z ní plyne pro politiku? Alespoň naděje, že představa kulturnosti národa zase získá na síle a do politického života vynese skutečné osobnosti, hrdiny a vzory.

Na této situaci však zřejmě není nic paradoxního: hrdina, který byl vybrán, aby zosobňoval národní tradice, snímá z ostatních povinnost, aby museli žít v souladu se svými ideály, a umožňuje zachovat důveryhodnost ideálu, který by jinak byl ohrožen historickou zkušeností lidí. Skrze uctívání svých hrdinů se autokratický, netolerantní, závistivý a často i nekulturní a nevzdělaný malý český člověk může stále považovat za příslušníka demokratického, kulturního a vzdělaného národa.“ (Str. 166)

Vzory, které sice umožní malému člověku nadále zůstat malým, ale také mít před očima obraz pozitivní.
Nikoli negativní.

Odkazy

vydalo Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2010, ISBN 978-80-7419-018-6, cena 310 Kč

12345
1557207900000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online