Po dlouhé době jsem pocítil hrdost na český národ jako celek.
Nebylo to nad sportovním vítězstvím, žádné sborové křepčení poté, co pár extrémistů někde překoná extrémisty jiné. To je hrdost falešná a zástupná.
Nebylo to při popularizačních počinech Největší Čech nebo Česká hlava. Tam budí obdiv jednotlivci, ne celý národ. Ani nad historickými událostmi, ač by se jich pár jistě našlo. Přítomnost je jinde.
Bylo to nad informací, že Češi třídí a recyklují plasty nejvíce v celé Evropě. To totiž znamená, že opravdu hodně velké procento lidí, bez ohledu na sociální vrstvu, dělá něco pro všechny. Že jim není stav světa ukradený, že jsou ochotní obětovat trochu námahy za zpomalení devastace. Skýtá to naději, že možná budou někdy ochotní dělat víc. Že ve stejném duchu budou vychovávat děti. I když je to třeba přínos jen nepatrný, znamená to změnu náhledu.
A to je dobrá zpráva.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.