Nebude to sice nijak originální začátek, ale když už se kniha takto provokativně jmenuje, musím zmínit co se těmi skeptiky a těšiteli vlastně myslí... Umberto Eco si všímá, že analyzátoři stavu moderních médií se v podstatě dají rozdělit do dvou skupin. První, kritickou, nazývá skeptiky a z jejich textů vybírá "články obžaloby" masové kultury (str. 36):

• obrací se sice k různorodému publiku, ale řídí se průměrným vkusem
• masovým šířením jednotné "kultury homogenního typu" ničí kulturní zvláštnosti jednotlivých etnických skupin
• oslovuje skupinu lidí, která se necítí být skupinou, nevznáší své požadavky na masovou kulturu a spíše jí nevědomky podléhá
• nesnaží se o změnu senzibility, přizpůsobuje se vyzkoušenému šíření forem dříve běžných na vyšší úrovni
• místo aby emoce symbolizovala, snaží se je vyvolávat
• jako součást komerčního okruhu se řídí konzumní ekonomikou
• případné produkty vyšší kultury šíří nivelizovaně a kondenzovaně, aby se konzument nemusel namáhat
• případné produkty vyšší kultury jsou podány na stejné úrovni jako např. bulvární drby
• podporuje pasivní a nekritický pohled na svět
• podává obrovské množství informací o přítomnosti a narušuje tak historické povědomí
• vyžaduje povrchní pozornost, zjednodušuje např. symfonii na motiv, který lze zapískat
• snaží se vnutit symboly a mýty založené na snadno přístupné univerzálnosti, rychle rozpoznatelné, bez požadavků na zkušenosti nebo konkrétnost
• aby toho dosáhla, pracuje s obvyklými postoji, potvrzuje to co si myslíme, tím hraje společensky konzervativní roli
• což znamená, že i když se tváří nepředpojatě, vychází z konformismu zvyklostí, hodnot apod.
• zároveň tak má tendenci k tomu být výchovným nástrojem, nástrojem kontroly. Zdánlivě poskytuje výdobytky vyšší kultury, nejdříve je však zbaví ideologie, kultura pak nevyrůstá organicky.

Kniha je soubor esejů, které se všechny točí kolem kultury a médií. Ne že by to nebylo zajímavé, ale jako celek je to vedle Šesti procházek literárními lesy poněkud zklamání. "Velké" eseje, jako již citovaná Masová kultura a 'úrovně kultury', Struktura nevkusu nebo Praktické použití postavy jsou poměrně náročné na čtení, napsané vcelku zbytečně vědátorsky složitým jazykem, šmrnc přednášek jim chybí, další eseje jsou sice čitelnější, ale téma už bylo zpracované jinde nebo je myšlenka podivná (esej o typu - když typem může být dokonale prokreslená, životná postava, která je unikátní, jak může být univerzálním typem?), nu a ty nejkratší zase poněkud trpí nedostatkem závěru. Marně si teď snažím vybavit, o čem že byl text "Nihilisté s mečem plamenným" - vím jenom, že Nietzsche viděl hodně dopředu a že jakýsi vědec ho přečetl celého a výborně jej vyložil.

Další velký problém je stáří knihy. Originál byl napsán před více než čtyřiceti lety a je to znát. Jednak Umberto Eco zcela jistě mnohé z témat přepracoval, prohloubil nebo zjednodušil, jednak chybí kontext. Žádný z komiksů, které tak pečlivě rozebírá, jsem v životě neviděl (pardon, jeden ano, Peanuts), esej o moderní italské písničce totéž (kdo je Rita Pavone?). Ani úvahy o televizi nepřináší nic výjimečného, nejsou ani zdaleka tak provokativní jako např. Jerry Mander.

Ecova záliba v analyzování tzv. nízkých žánrů hraničí s fascinací; dalo by se přemítat, nakolik je ještě analyzuje a nakolik obhajuje. Obojím mi připomněl Karla Čapka a jeho Marsyas.

Tak, co bych ještě dodal... je to samý návrh na rešerše, které by mohl někdo jiný provést, ale co vlastní výzkum? Nejzajímavější byl úvodní esej a dále pak Struktura nevkusu, ostatní... slovy klasika - „No není to špatný, ale že bych to musel vidět dvakrát...“.

P.S. Překlad - opravdu se sdělení „dekodifikuje“ (str. 95)? Sedělo by mi tam spíš slovo "dekóduje". A i jinak se mi leccos nezdálo - recenze Anežky Kuzmičové mé podezření potvrzuje.