Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany (Wuwejův zápisník)

Tajemný plamen královny Loany U minulé Ecovy knihy - Baudolina - jsem pochyboval při srovnání s jeho dvěma vrcholnými díly, Jménem růže a Foucaultovým kyvadlem. Ani tady to není jasné, kyvadlo se pořád nezastavilo a růže stále neuvadla, ale obě díla dostala rovnocenného soupeře.

Vážený antikvář a sběratel knih, přáteli zvaný Yambo, při úrazu přijde o veškerou emocionální paměť. Nic, co mělo citový náboj, co pro něj osobně bylo důležité, si nepamatuje. Nezná svoje jméno, nepamatuje si na dětství, rodiče, svou ženu, dcery ani vnuky. Neví o svém majetku ani o své práci, je to jako by se vynořil z mlhy. Zato si pamatuje vše co je zakleté ve slovech. Útržky z knih, z historie, cizí jazyky a zase útržky knih. A hned na první stránce začíná pastva pro čtenáře. Není snad odstavec, kde by nebyl nějaký citát, kousek textu nebo pár slov odjinud. Naprostou většinu samozřejmě nepoznávám, ale každý úspěch potěší. "Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Může to být chápáno jako autorova exhibice, jeho spřízněnost s hlavním hrdinou nelze přehlédnout (knihy, knihy, knihy), ale mně se to zamlouvá.

Situace, které si člověk vůbec neuvědomí. Třeba Yambova mladá a krásná asistentka. Yambo vůbec netuší, jestli a co s ní měl, pouhá poznámka jeho přítele způsobí, že se naplno rozjede představivost a a pátrání po jakémkoliv náznaku. Paměť ho zásobuje jen samými útržky a klišé z filmů a knih, ale jak to bylo opravdu? Jsou po celé čtyři roky milenci a střídavě se rozcházejí? Drží ho ona v hrsti finančně? Byl to jen krátký románek a teď od něm ani jeden nemluví? Nebo snad šlo o jediný letmý dotek? Anebo se mezi nimi nikdy nic nestalo?

Knížka je ohromně propracovaná, promyšlená a také proložená spoustou obrázků tiskovin, kterými se Yambo na venkovském sídle v Solaře prohrabává. Snaží se lapit útržky paměti, hledá obrazy, texty a dojmy, které v něm probudí zvláštní rozechvělost, "Tajemný plamen královny Loany". I ten je vlastně útržek něčeho ze zapomenutého dětství.

Na můj vkus se až příliš dlouho zaobírá vyrůstáním pod vlivem fašistického režimu. Dítě nerozumí dostatečně politice a režimu, a že byl ovlivňován popisy heroických činů malých balillů (Duceho dorost)? Působily na něj možná činy samotné, ale jen těžko jejich ideologie.

Velmi mě zaujal rozhovor malého Yamba s anarchistou Gragnolou, tak moc, že jsem si ho založil a chystal se něco z něj opsat. Ale evidentně jsem nebyl jediný, takže v revue Plav, číslo 26 (pdf) najdete přesně zmíněný text. Doporučuju.

Recenze: František Cinger, Vít Boček.

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv