Dlouhé roky měl Arrakis propůjčený v pololéno rod Harkonnenů, znenadání jej ale imperátor předá vévodovi Leto Atreidovi a to jako léno plné. Zní to jako vévodovo vítězství, je za tím ale velké nebezpečí – Leto je příliš oblíbený a Arrakis bude léčka. Jenže odmítnout imperátora nelze, a tak se vévoda se svou konkubínou lady Jessicou, patnáctiletým synem Paulem, hrstkou nejbližších bojovníků a mistrů a armádou věrných na planetu přestěhuje.

Arrakis je ovšem mnohem tvrdší, než si vůbec uměli představit. Je to pouštní planeta, prakticky bez vody, písečné bouře dosahují rychlosti několika set kilometrů za hodinu a v pouštích žijí obrovští červi, nemilosrdně likvidující cokoliv, co do pouště nepatří. Přilákají je obranné štíty, mechanický hluk, zvuky chůze…

A pak je tu podivné domorodé obyvatelstvo, hrdí fremeni, dokonale přizpůsobené životu v poušti, s kmenovými pravidly a mnoha tajemstvími. Nedalo by se jich využít jako spojenců?

Na jedné straně spatřil Impérium, Harkonnena zvaného Feyd-Rautha, který se k němu řítil jako smrtící čepel, sardaukary, kteří se vztekem odlétali ze své planety, aby na Arrakisu rozpoutali běsnění. Gildu intrikující a konspirující, Bene Gesserit s jeho plánem selektivního šlechtění rasy. To vše se soustředilo na jeho obzoru jako čelo bouře, kterou nezadržovalo nic víc než fremeni a jejich MuaďDib, neprobuzený fremenský obr přichystaný na svou krutou křížovou výpravu vesmírem. (Str. 393)

Duna je mimořádně uhrančivé čtení.

• Pouštní národ; názvy znějící jako arabština, neznámé zvyky a intenzivní život i smrt.
• Komplikovaná politická situace a ještě spletitější síť intrik.
• Tajemná víra rozsévající zárodky legend po světech, šlechtění a manipulace.
• Planetární ekologie a meziplanetární cestování.
• Válečníci i myslitelé – mentati.
• ...

Přestože je v ní snad všechno, výsledná kombinace funguje.

Přispívají k tomu také vypravěčské techniky; úvodní citáty z fiktivních knih působí, jako by celý příběh byl vyprávěný s velkým odstupem, zpětně, a existuje k němu celá knihovna citátů, studií, analýz a vyprávění. A samozřejmě přílohy, které dodávají propracovanost a hloubku.

Tentokrát jsem naštěstí neudělal svoji obvyklou chybu, totiž přečíst celou knihu a teprve pak s překvapením najít dodatky a pomůcky ke čtení. Ne, nalistoval jsem konec a objevil:

• Ekologii Duny s rozsáhlým popisem podnebí, živočišstva i rostlinstva a myšlenek planetologa Kynese.

»Je dost vody?« opakoval důrazně vévoda.

»Snad… možná,« odpověděl Kynes neurčitě.

On tu nejistotu pouze předstírá! zjistila Jessica.

Svým hlubším citem pro pravdu Paul vystihl hlavní motiv a musel vynaložit vše, co mu dal výcvik, aby zakryl svoje vzrušení. Vody je dost! Ale Kynes nechce, aby se to vědělo.

»Náš planetolog má spoustu zajímavých snů,« ozval se Bewt. (Str. 156)

• Náboženství Duny s rozborem původních fremenských nauk a jejich předchůdců, bojů proti strojům v Služebnické džihádu, celovesmírné Komise ekumenických vykladačů, tvořících z původních textů náboženství jednotné a oranžsko-katolickou bibli, vznik spolku čarodějnic

Hlavní hráze proti tehdejší anarchii představovali zárodek Gildy, Bene Gesserit a landsraad, který navzdory největším překážkám nepřerušil tradici pravidelných zasedání dlouhou dva tisíce let. Role Gildy se zdá být jasná: zdarma poskytovat přepravu pro záležitosti landsraadu a KEV. Avšak role Bene Gesseritu se ztrácí v polostínu. Jistě, je to doba, kdy upevnil svou moc nad čarodějnicemi, prozkoumal zákeřné jedy, vyvinul výcvik prana-bindú a vymyslel missionarii protectivu, tu prodlouženou ruku pověr. (Str. 545)

• Zprávu o motivech a záměrech Bene Gesseritu
• Almanak En-Ašraf (Vybrané excerpce o vznešených rodech) s informacemi o imperátorovi, Atreidech, Harkonnenech a dalších postavách
• Terminologii impéria, což je rozsáhlý výkladový slovník o více než dvaceti stránkách

ORANŽSKO-KATOLICKÁ -BIBLE: »Zhuštěná kniha«, náboženský text vypracovaný komisí ekumenických vykladačů. Obsahuje prvky většiny starověkých náboženství včetně maometského saari, mahájánového křesťanství, zensunnitského katolicismu a buddislámských tradic. Za její hlavní přikázání se považuje: »Nepokřivíš duši.« (Str. 568)

• Zeměpisné poznámky s mapou a vysvětlením geomorfologických charakteristik

Takže jsem nechal čtení a přednostně dodatky prostudoval, včetně celého slovníčku (ke kterému jsem se pochopitelně vracel i později). Svět Duny se mi tím takříkajíc otevřel. Pochopil jsem titul „šedout“, historii ekologických změn na Arrakisu i smysl Bene Gesseritu, snažící se o genetické šlechtění… avatara?

Je to stejná metoda jako u Tolkiena (ostatně Ondřej Neff v doslovu píše, že v USA Duna vyšla krátce po uvedení Tolkienových eposů, a padla na úrodnou půdu očekávání).

Američtí fanoušci se bezděky ptali: kdy se najde náš, americký autor, schopný napsat našeho, amerického Pána prstenů? Frank Herbert přišel s Dunou v pravý okamžik, kdy čtenářská veřejnost prahla po něčem právě takovém, jako byla Duna: po rozsáhlém románu na pomezí science fiction a pohádky, chytrém a inspirativním a hlavně důkladném, prokombinovaném, oplývajícím co nejpodrobnějším líčením fiktivnich reálií. (Str. 582, Ondřej Neff)

Době vzniku je možná poplatná i představa rozdělení vesmíru feudálním způsobem – imperátor, velkorody, planeta jako léno, princezny, baroni, hrabata. A meče, nože a kontaktní boj. Příběhu to nijak neškodí, ostatně proč by to tak být nemohlo, jen… dnešní optikou mi to nepřipadá pravděpodobné. Šlechta i meče jsou anachronismy.

Každopádně Duna je skvělá a kdo jste ji ještě nečetli, tak byste měli. Je to intenzivní zážitek. A ta zvláštní slova se zarývala do paměti. Šedout, síč, missionaria protectiva, sihája, bene gesserit, šaj-hulúd … vždycky mi to pár hodin znělo v hlavě.

Odkazy: