Může za to Nohavica. A moje zvědavost. Nohavica zpívá ve své písni Básnířka o tom, že "svoje srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti". A když se v Levných knihách, v edici Malá řada nakladatelství Votobia (mám pro malé knihy slabost, líbí se mi, jak jdou nosit po kapsách), objevila Mexická noc jakéhosi Lawrence Ferlinghettiho, dalo se mi to dohromady.
Na stránkách Wikipedie nebo v Literárního doupěte je toho o Ferlinghettim dost, mimo jiné také že je často nesprávně řazen mezi beatniky. Nesprávně pro jeho sociální a politické postoje. Podle toho co jsem četl bych ho tam směle zařadil, postoje nepostoje. Nehledě na to, že beatniky vydával ve svém nakladatelství a měl k nim blízko.
Já k nim blízko nemám a beatnické potulky mi nic moc neříkají, takže nepřekvapí, když knihu odmítnu. Je vidět, že spisovatel je velmi vzdělaný, že umí velmi vzletně a básnicky popisovat co vidí, ale také se noří do bahna lidské společnosti. Nebráním se tomu, svět není ani čistý ani nečistý, je obojí a všechno najednou, ale v jeho případě je v pozadí beatnický splín a to mi vadí.
No a taky nespisovnej jazyk, to je stejnej případ; taky mi ňák moc nevadí, dyž se v knížce vobjeví, jenže dyž je tak napsaný všechno, to teda fakt nemusim ...
P.S.
Děj? Není. Bloumáme Mexikem ...
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.