Nesmírně inspirativní dílo, nabité nápady a absurdností, ale takovou, která člověku nepřipadá cizí, naopak, důvěrně známou. Snaha nastínit děj u knih Kurta Vonneguta naráží na nepostižitelnost gejzíru jeho nápadů. Takže opravdu jen rámcově - knihu vypráví Jonáš, který se zpočátku pokouší napsat knihu. Knihu o dni, kdy byla svržena atomová bomba, a o tom, jak tento den strávili lidé, co se na jejím vytvoření podíleli. Osloví děti Felixe Hoenikkera, jednoho z "otců" bomby, a od té chvíle se už události nezadržitelně splétají. Pomalu vyvstává obraz geniálního otce, který neměl ani za mák lidskosti, různým způsobem narušených dětí, objevu ledu typu 9 a především vše směřuje na ostrov San Lorenzo. Na ostrově není prakticky nic zajímavého. Několik tisíc zubožených domorodců, jeden diktátor, jedna krásná adoptivní dcera diktátora a tajemný světec Bokonon.

Zní to podivně? Ale kdepak, to se jen nedá zreprodukovat, to se musí přečíst...

„Člověk zamrkal. ‚Jaký má tohle všechno smysl?' zeptal se zdvořile.
‚Musí mít všechno nějaký smysl?' zeptal se Bůh.
‚Samosebou,' řekl člověk.
‚Pak tedy nechávám na tobě, abys pro tohle všechno nějaký vymyslel,' řekl Bůh. A odešel.“ (kap. 118)

Přemítám, jestli je to varování před vědou, která si bezhlavě a svévolně zahrává s věcmi, schopnými zničit celý svět (takovou věcí kniha začíná i končí), nebo varování před náboženstvím, stvořeným proto, aby se lidé lépe ovládali. Jenže proč je to náboženství tak přitažlivé? Sladké Bokononovy lži...

„Všechny ty pravdivé věci, o kterých vám budu vyprávět, jsou bezostyšné lži.“ (kap. 4)

Všechny známé fragmenty knih Bokononových, tedy ty které jsou v knize citovány, si můžete přečíst zde (en), v češtině jsem je zatím nenašel. Ale nemělo by být těžké z knihy je vybrat, a rozhodně by to stálo za to: „Někdy se stává," říká nám Bokonon, "že palu-pah překročí lidskou schopnost komentáře." Palu-pah překládá Bokonon na jednom místě jako "hovnivou bouři" a opět na jiném jako "hněv Boží“. (kap. 110)

Led typu 9 - zvláštní konfigurace molekul, která taje až při 55°C a při doteku s obyčejnou vodou ji přemění také na led typu 9 - svědčí o tom, že autor dobře ví o zvláštnostech vody, o tom že při mrznutí se molekuly přeuspořádají do struktury, která je pravidelnější a zabírá větší prostor. A že krystalizaci látek opravdu ovlivňuje zárodek krystalu... Můžeme si jen gratulovat, že led typu 9 je fikce. Ačkoliv, jen pár let po vydání Kolíbky světem otřásla zpráva sovětských vědců o objevení anomální vody, která vře při 150°C, je mnohem viskóznější a má hustotu mezi 1.1-1.2 g/cm². Objevily se i úvahy na téma co by se stalo, kdyby taková modifikace byla schopna přeměnit běžnou vodu na svůj typ. Nakonec se ukázalo, že šlo o kontaminaci při experimentech... Více podrobností na Wikipedii (polywater /en/, led typu 9 /en/) .

„'Střežte se člověka, který se úporně snaží něčemu přijít na kloub. Přijde na to a zjistí, že není o nic moudřejší než dřív,' říká nám Bokonon.“ (kap. 124)

Odkazy jinam:

• recenze Tomáše V. Odahy
• ukázky v Literárním doupěti

Na závěr něco málo z posledních obřadů bokononistické víry (dvakrát je to úmyslně, poprvé přednáší kněz, podruhé opakuje věřící):

„A tak Pán řekl troše toho bláta: ‚Posaď se!'“
„A tak Pán řekl troše toho bláta: ‚Posaď se!'“
„Hle, co všechno jsem učinil,' řekl Pán, ‚kopce, moře, oblohu, hvězdy.' "
„Hle, co všechno jsem učinil,' řekl Pán, ‚kopce, moře, oblohu, hvězdy.' "
„A já byl trochou toho bláta, jež se posadilo a zíralo kol sebe.“
„A já byl trochou toho bláta, jež se posadilo a zíralo kol sebe.“
„Já šťastný, šťastné bláto.“
„Já šťastný, šťastné bláto.“ (kap. 99)

Jak prosté vyjádření. Já šťastný, šťastné bláto...

„Huš, huš, huš, šeptáme my bokononisté vždycky, když pomyslíme, jak komplikovaná a nepředpověditelná jest mašinérie života.“ (kap. 32)

Aktualizace 9.6.2015: pořád stejně výborná, i když, pravda, poselství se v absurdnosti děje trochu utápí.

nakladatelství Euromedia Group k.s., Praha 2005, ISBN 80-86938-23-9, cena 99 Kč