Kurt Vonnegut Jr.: Galapágy (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Kurt Vonnegut Jr.: Galapágy V knize Galapágy sledujeme poslední okamžiky světa (takového, jaký ho známe) a spletité osudy několika málo přeživších. Celý děj vypráví duch lodního dělníka, který pro svůj zájem o životy lidí, pro svou zvědavost, ze studijních důvodů, odmítl několikrát vstoupit do azurového tunelu a zůstává na Zemi. Jako duch může nahlížet kamkoliv a snaží se porozumět tomu, co se stalo a proč lidé jednali tak, jak jednali. Vychází mu z toho ovšem poněkud neradostný závěr:

„(...) největším problémem té doby nebyla duševní onemocnění, nýbrž skutečnost, že mozky lidí byly příliš veliké a příliš ulhané, než aby byly opravdu k něčemu.“

Teď, po třech milionech let, kdy se lidstvo adaptovalo na život pod vodou, ruce a nohy se změnily v ploutve, zkrátila se délka života a mozek se zmenšil tak, že přestal páchat škody, je jeho zkoumání u konce.

„Dnes je těžké si představit, že by někdo někoho mučil. Jak byste si chytili toho, koho chcete mučit, když máte k dispozici jen ploutve a ústa? Jak byste vůbec chtěli někoho lovit, když dnes lidé dokáží tak rychle plavat a zůstat pod vodou tak dlouho? A člověk, kterého byste si chtěli chytit, bude ještě ke všemu nejen vypadat úplně stejně jako všichni ostatní, ale navíc se dokáže schovat prakticky kdekoliv a v podstatě v jakékoliv hloubce.“

A je po starostech. Stejně jako v ostatních knihách, i zde je silně zastoupená Vonnegutova skepse a nechuť k lidstvu s jeho vynálezy.

„No jo, člověku se chce říct 'To byl geniální nápad!', nebo 'Na tohle by nikdy nepřišli, kdyby neměli ty skvělé velké mozky,', popřípadě 'Dnes by se nenašel nikdo, kdo by něco takového vykoumal,' a tak pořád dokola. Ale nezapomeňte, že tihle lidé by si nemuseli počínat tak důmyslně a nebyli by v tak propletené šlamastyce, kdyby výplody a činnost velkých mozků jiných lidí nezpůsobila, že se planeta stala prakticky neobyvatelnou.“

Příčinu problémů mnohokrát zopakuje, ale ačkoliv to zní absurdně, něco na tom bude. Předimenzovaná mašina na myšlení. Dokonce tak, že pohodlně umožňuje sebeoblbování vírou, že dokáže ve jménu ideologií páchat nejhorší zvěrstva, nebo když zabrousíme do oblasti duševního zdraví, že si umí vypracovat nejrůznější neurózy, nutkavé myšlenky, vnitřní konflikty nebo fóbie.

„Dnes se člověku ani nechce věřit, že se lidé někdy v minulosti dokázali tak skvěle přetvařovat jako James Wait - dokud si ovšem neuvědomí, že téměř každá dospělá lidská bytost měla tehdy v hlavě mozek vážící zhruba tři kilogramy! Sotva by se našla špatnost, kterou by takhle předimenzovaná mašina na myšlení nedokázala vymyslet a uskutečnit.“

Svět se řítí do hospodářské krize takového rozsahu, jaký ještě nezažil. Lokální měny se hroutí, zásoby potravin docházejí - a epochální plavba století, která má pro turisty z nejvyšších společenských kruhů zopakovat Darwinovu cestu na Galapágy, pochopitelně v naprostém luxusu, bude zrušena. V přístavu Guayaquil v Ekvádoru se shodou okolností sejde pár účastníků, kteří nic netuší, a kteří nakonec položí základ celé lidské populace.

Autor pečlivě mapuje činy, motivace a okolnosti každého úmrtí i přežití, prochází spletité a křivolaké cesty, hledá příčiny příčin a klidně zabrousí do minulosti - jen aby ukázal, jak nepřímočarý je život a jak všechno souvisí se vším.

A ještě ty mozky do toho...

„Kdyby byl Charles Darwin neprohlásil, že Galapágy jsou úžasně poučné, byl by se Guayaquil dalším z mnoha horkých a špinavých přístavů a ostrovy by pro Ekvádor neměly větší význam než haldy strusky v Staffordshiru.
Darwin ovšem nezměnil ostrovy, nýbrž jen názor lidí na ně. Z toho je vidět, jak byly názory v době velkých mozků důležité.
Pouhé názory dokázaly ve skutečnosti řídit jednání lidí stejně úspěšně jako nezvratné důkazy, a navíc podléhaly náhlým zvratům, což se o nezvratných důkazech rozhodně říct nedá.“

Recenze Jarda Houdek.

nakladatelství Mustang, Plzeň 1998, ISBN 80-7191-231-X, cena 189 Kč

Kurt Vonnegut Jr.: Galapágy

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv