A tak Max vyráží na cestu; nejprve do Plzně, aby se důkladně vybavil a ozbrojil, pak do vesničky u Mnichova, kde ještě jako novinář vypátral stopy tajné vojenské základny a nakonec, veden úvahou nad souvislostí svého přežití s tím, že byl hluboko v lesích, do největších lesů světa, do rovníkové Afriky. Tam se setká s ještě horšími bytostmi, s upíry. Brzy zjistí, že za vším stojí mimozemská civilizace, že ze všech lidí se stali mrtváci a kromě hlídek se hromadně někam přesunuli.

„Nad mým údivem jen pokrčil rameny: 'Guss, Eau a Cassiopea si myslí, že nakonec ze všech /mrtvaks/ budou /vampire/. My ostatní tomu nevěříme.' Já jsem nevěřil ani tomu, že z mrtváků Cizinci dělají (divné slovo v tomto případě) vojáky, ale na druhou stranu jsem chápal, že ve společnosti, kde mají v mnoha jazycích pro označení dospělého člověka a vojáka tentýž výraz, je obdobná úvaha zcela normální.
'Já to Maxmilianovi vysvětlím,' zvedl náčelník Guss hlas a uklidnil tak vzrůstající šum. Vráska na čele se mu přísně stáhla, když pohlédl na opovážlivce, který si troufl zašeptat i potom, co promluvil. Plameny kahanů tančily.
'Myslím si, že někde na cizích světech je válka a národu v..., jak ty říkáš, popelnicích, docházejí bojovníci. Ti v popelnicích létají, /vampire/ také létají, ale jsou mnohem odolnější. Nepotřebují nic: ani zbraně, ani oblečení, potřebují jen maso. Proto zmizela všechna zvířata větší než...' řekl slovo, kterému jsem nerozuměl, a rukama naznačil zvíře velké jako malá kočka.
Znělo to docela logicky.“

(Až se pročtete sérií Divocí a zlí, dozvíte se, kam mrtváci zmizeli.)

Tady je již patrné, že se jedná o akční sci-fi / fantasy, a že jde o žánr spíše lehčí. O to je ale přitažlivější, čte se jedním dechem. Pochopitelně k tomu přispívají lakonické hlášky a Maxmiliánova rozpolcená osobnost. „Ten druhý“ je jeho cyničtější já.

„Pilot nebo piloti sice věděli úplně přesně, kde pod větvemi jsem, ale nevěděli, že je pozoruju puškohledem jedné z nejvýkonnějších ručních zbraní na Zemi. A že mám ten vztek.“

Za všimnutí rozhodně stojí Maxmiliánova dokonalá vybavenost pro přežití dané situace. Vojnu absolvoval jako tankista, krom toho školený jako supertajný záškodník (nikdo jiný by se do tajné základny dokázat nedostal), chodil na kurz sebeobrany, získá superdokonalou útočnou a odstřelovací pušku, štábní vozidlo ze supermateriálů a plné supertechnologie... superman. Když jsem to probíral s kolegou, argumentoval, že o nikom jiném by se za daných okolností psát nedalo, protože jen superman by dokázal přežít. Něco na tom bude.

„Jak jsem se se zaťatými zuby zdvihal z křesla, táhlo mi hlavou, jak jen je ten život nudný a stereotypní: Dám se do pořádku a ozbrojím se a někdo silnější mne semele na kusy. Znovu se dám do pořádku a vyzbrojím se ještě lépe a znovu mne někdo silnější semele na kusy. A znovu a znovu.“

Ještě praktická rada, pokud se do knihy pustíte, přeskočte první kapitolu Konec a začněte rovnou kapitolou Začátek konce. Ten úvod je vytržený z druhého dílu, neznali byste reálie, nevěděli nic o mrtvácích, upírech ani vozidle, a až byste se dočetli na správné místo, museli byste to přeskakovat tam. Tipuji, že to byl nápad vydavatele, dát na začátek opravdu hodně akční scénu.