V minulém dílu, Hardcore, jsme se spolu s Patejlem probrali v novém jednadvacátém století, lišícím se od toho původního jak v nepodstatných detailech (ráže Glocku), tak i v detailech podstatnějších, jako např. chystaný příchod živého boha. Bohužel ani bůh, ani jeho uctívači, kteří převzali vládu nad světem, nejsou zrovna lidumilové. Patejlovi se zpočátku daří být velmi exponovaným členem sekty, hrdinou. Že je Temný prorok, jediná bytost, která, sice nepatrně, ale přece jen, může boha ohrozit, praskne až později.

Při útěku z hlídané Anglie ho jakási tajemná culíkatá holčička zavede do nově otevřeného baru k pašerákům, kteří mu nabídnou převoz do Ameriky. Po menší zradě skončí v laboratoři sadistického doktora Seydelmanna, který si opravdu, ale opravdu rád hraje s malým autogenem. Z Patejla zbyde už jen torzo, když se opět objeví holčička a zaveze ho na nosítkách až ke Šlupce. S nadlidským úsilím se Patejl doplazí dovnitř, jenže... Spasitel, potulující se kolem, využije jeho indispozice a pronikne s ním dovnitř.

„Naštěstí (naštěstí!) se ve šlupce nachází pokročilý lékařský automat známý jako rakev, který Spasitel (spolu s ostatní technikou) naštěstí nerozmlátil. Přece jen to není takový kretén. Rakev - jediné místo v tomhle století, kde se můžu dát dohromady, přičemž ono 'dohromady' je v mém případě až nechutně výstižné.“

V třetím dílu se Patejl snaží najít Seydelmanna a trochu si promluvit, ale cesta se poněkud komplikuje... O tom si povíme zase příště. Nebo, pokud spěcháte, najdete popis děje v recenzi Karla Stiriuse Vika.

Jestli jsem si minule pochvaloval odkazy na starší Kulhánkovy knihy, teď jsem přímo jásal. Je jimi doslova prošpikovaná! Z Vládců strachu zazní zmínka o Richardu Adolfovi a Kláře, o alchymistech, Patejl se srazí se zástupci rasy upírů, zbraně nakupuje u Krysy a dokonce je tam k dostání perkusní revolver po Plzeňském katovi. A Cesta krve jakbysmet. Na Patejla po průjezdu podmořským tunelem čeká mimo jiné štábní bojové vozidlo („Štábní bojová vozidla - jednou se jim bude přezdívat saladiny a vstoupí do legend čtyřiadvacátého století.“), trajekt napadli ekoteroristé a v komiksu The Way of the Blood jsou zobrazení Protivníci:

„'Kurva!' instinktivně jsem ucukl hlavou. Přes celou dvoustranu byla tvář Protivníka. Co Protivníka, útočícího Protivníka! 'To není možný!' zašeptal jsem. Nejde trefit obraz Protivníka náhodou, s modrošedou barvou kůže a ostatními detaily. Na dalších stranách už boj probíhal v obvyklém měřítku a Protivníci měli všechny anatomické znaky jako ve skutečnosti: pětikloubé končetiny, čtyřprsté ruce... Odpovídalo to jak zvenčí, tak, co bylo po zásazích hlavního hrdiny vidět, i zevnitř - ten člověk se s nimi vůbec nepáral. Anebo páral. I barva krve se shodovala.“

Mimochodem komiksu jsou tři díly a třetí se jmenuje The Hangman. Kat. Buď Kulhánek skutečně třetí díl pojmenovaný Kat plánoval, nebo zapracoval do Divokých a zlých Jafffův počin.

Ještě pár hlášek včetně povinné „kdo jsi bez miny“:

„Vzadu od přepážek se vyklonily dva bledé bezpohlavní obličeje. Vzalo-li by se to doslova, obličeje obvykle bezpohlavní bývají.“

„Podle vlastních zkušeností bych řekl, že kyselina je horší. Ale takový pomalý oheň... Kdo ví. Ty do mě šutrákem, já do tebe kladivem, nebo jak to bylo, vzpomněl jsem si na bibli. Kdo jsi bez miny, hoď kamenem.“

„Usmál jsem se do přítmí a přítmí zaječelo a skrčilo se do kouta.“