Knih zpracovávajících postapokalyptický vývoj lidstva jsem četl hodně, od zahraničních klasik Den Trifidů (Wyndham) nebo Svědectví (King), po českou Tmu (Neff), Blackout (Kovanic) nebo třeba Cestu krve (Kulhánek), mám tedy s čím srovnávat. Téma mě zajímalo a zajímá, byť je teď doprovázené spíše obavami než nadšením.

Předně musím upřesnit větu z anotace, že Birdman žánr obohatil o hororové prvky. Je to sice pravda, ale protože spousta lidí včetně mě má horor jako synonymum k dílu s nadpřirozeným zlem, mohlo by to být zavádějící. Kronika konce světa je totiž nejrealističtější ze všech postkatastrofických knih na které si vzpomínám. Žádné nadpřirozené bytosti nebo nové organismy, žádní mimozemšťané, žádné kolapsy fyzikálních zákonů, jen lidé, nemoc a svět poté.

Johan už má práce v realitce plné zuby, vezme si dovolenou a ve čtyřech, se svou dívkou, s kamarádem Honzou a jeho ženou, vyrazí na pronajatou chatku v Beskydech. Idyla se ale po pár dnech nenávratně zhroutí, když Honzova žena onemocní. Než se dostanou autem dolů do vsi, začne mít příznaky i Honza. Ve vsi už jsou témeř všichni mrtví... a pak už je to jenom horší.

Děj je přímočarý, styl vyprávění jednoduchý, krátké kapitoly s velkým spádem jen podtrhují autentičnost. Skutečně jako deník působí (ale deník zkušeného autora, jednoduchost rozhodně neznamená nedostatek talentu či praxe).

Text je protkaný odkazy na jiná díla, ať už knihy, filmy nebo počítačové hry. Pojmenování nového sídla Dno pytle je jasné, stejným směrem odkazuje i název kapitoly Cesta tam a zase zpátky. Inspirací byl určitě také Jiří Kulhánek, výraz zombi pro lidi, jimž nemoc kompletně narušila mozek, název kapitoly Začátek konce, dovolená na chatě a sestup do vsi na to upozorňují. Ale šlo skutečně jen o inspiraci, zpracování i děj jsou zcela jiné.

Za zmínku stojí Johanova civilnost, je hrdinou z nutnosti a postupně se vyvíjí, roste. Dlouho jsem si lámal hlavu, koho mi připomíná - Davida Ábela z Fabianových knih. Je popsán podobně moderně a přesvědčivě.

Pár recenzí: Kalper, Martin Kochlica, Lukáš Vaníček (Recenzentská exhibice na špatném místě, stejně jako první komentující ho nechápu. Nuda? Spadl z višně?)

Dle mého názoru je to jedno z nejlepších zpracování vývoje lidstva po globální katastrofě. Čtivé, místy vtipné a hlavně realistické.