Doma také nic nefunguje. Voda neteče, topení netopí, automatické servírování neservíruje, telefon nevyzvání... Muž se rezignovaně usadí do křesla. Přichází zima, padá sníh, muž se postupně obléká, ale to nestačí. Naštěstí ještě předtím, než zmrzne úplně, se objeví krtek. Z parket postaví hranici, zapálí a připomene, že oheň je jistota. Spolu pak naštípají nábytek, z konzerv uvaří jídlo a s postupujícím časem pomalu pustnou.

Zvířátka ani tolik ne, ale pán domu je čím dál tím zarostlejší. Pomalu se změní v divocha. Uvidíme výrobu improvizovaného oblečení, vytvoření oštěpu, lov na zdivočelou kozu, využití staré kamenné sekery...

Příběh sice končí probuzením, ale když jede muž natankovat auto, benzín není. A krtek táhne kolem kamennou sekeru...

Líbila se mi spousta věcí:

• promyšlený příběh; dokonce po vzoru velkofilmů nezapomněl ani na otevřený konec a náznaky, že sen mohl být věštecký
• že se autoři nebáli téma konce civilizace vůbec zpracovat do dětského seriálu, a že se jim to povedlo.
• Připomínka, že si lze poradit i v takové situaci a že není třeba hned házet flintu do žita.
• Užitečné rady, třeba že oheň v místnosti potřebuje komín nebo že kozu sice lze ulovit, ale že živá je užitečnější po delší dobu.
• Vědomí, že konec civilizace nejspíš půjde ruku v ruce s klimatickými extrémy (zima, sníh až po střechu nebo naopak tropický prales).

Dětské seriály zkrátka umí překvapit.