„'A Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem. A Bůh určil, že člověk má mít jedno tělo, jednu hlavu, dvě paže a dvě nohy, že každá paže má být skloubena na dvou místech a má končit rukou: že každá ruka má mít čtyři prsty a jeden palec: že každý prst bude mít rovný nehet...'
A tak dále až po slova:
'Pak Bůh stvořil také ženu a rovněž ji učinil k svému obrazu, pouze s některými rozdíly podle jejích přirozených vlastností: její hlas bude vyšší než mužův, neporostou jí vousy: bude mít dva prsy…'“

Zdá se vám tahle biblická citace divná? A co teprve tohle: JEDINÝM ODRAZEM BOHA JE ČLOVĚK. STÁDO BOŽÍ UDRŽUJ BEZ POSKVRNY. NORMA BUDIŽ BLAHOSLAVENA. V ČISTOTĚ JE NAŠE SPÁSA. STŘEZ SE MUTANTA! NORMA JE VŮLE BOŽÍ. REPRODUKCE JE JEDINÁ POŽEHNANÁ PRODUKCE. STRŮJCEM DEVIACE JE ĎÁBEL.

Jsou to výroky z Nicholsonových Pokání, knihy, která se z barbarských dob po příchodu Utrpení jako jedna z mála zachovala. A z dob dávných lidí zůstala jen bible... Dnes je svět jiný. Labrador není studená země, je obývaný lidmi, jejichž největším pokrokem je parní stroj, a kteří žiji primitivně jako ve středověku. Svázáni jsou vírou v to, že jakákoliv odchylka od božího obrazu je špatná. U rostlin a zvířat je nazývána urážka a takový exemplář je zabit nebo spálen. Když k odchylce dojde u lidí, říká se jí rouhání, člověk je sterilizován a vyhnán do hraniční země. V ní je problém žít, neboť mutace jsou tam časté a prakticky nelze nic pěstovat, proto zoufalým zavrženým nezbývá nic jiného než pořádat útočné nájezdy do „čistých“ distriktů. Za hraniční zemí je už jen pustina, o které se toho moc neví. Kdo se tam dostal, obvykle tam zemřel, a kdo se vrátil, nežil dlouho...

Od Wyndhama jsem četl Den trifidů, vynikající postapokalyptický román, ale k otevření něčeho dalšího mě rozhoupala až recenze Martina Lebedy. Ještě že tak, jinak bych přišel o neméně vynikající studii světa, upadlého do dogmatické víry po nukleární válce. Říkám studie, protože charaktery a různé přístupy jsou přesně zachyceny, ale je to samozřejmě také román. A je napínavý, napětí se postupně zvyšuje a ke konci už jsem se nemohl odtrhnout.

Zajímavý je pohled na konzervativnost ve věci pravé podoby. Je to sice bolestivá, ale vcelku záslužná obrana před degenerací a ohrožením radioaktivním zářením? Nebo je to domýšlivost a přisvojování si práva soudit boží záměry? Jsou mutace trest, nebo akcelerovaný vývoj? Je tohle jen boj končícího rodu při náhradě nově přicházejícími, změněnými lidmi?

Recenze BoboKing, Milan Tesař, Jiří Svršek, ukázka z knihy na Literárním doupěti.

nakladatelství Odeon, Praha, 1992