Protestantská etika jako základ kapitalismu (Wuwejův zápisník)

Ve spoustě knih se dočtete o tom, že je kapitalismus podmíněn protestantsvím. Ale málokde zároveň napíší, jak ho toto náboženství umožnilo či umocnilo. Určitě by stačil jeden dotaz do google, ale protože jsem to našel v knize Sociologie životního způsobu, ocituji vysvětlení odtud. Jedná se o výklad myšlenek německého sociologa Maxe Webera, které uvedl v díle Protestantská etika a duch kapitalismu v letech 1904-1905:

„Racionální způsob života (duch kapitalismu) nezbytný pro existenci kapitalismu vznikl jako důsledek racionální etiky asketického protestantství. Konkrétně se jedná o kalvinismus, který svým učením o predestinaci vedl k vytvoření specifické protestantské etiky povolání. Kalvinismus byl založen na předpokladu, že Bůh předem určil, kdo bude vyvolen ke spáse a kdo bude zatracen. Životně důležitým zájmem věřícího bylo hledání odpovědi na otázku, zda je on tím vyvoleným. Nejlepším prostředkem, jak se o vyvolenosti ujistit, je neúnavně pracovat v povolání. Pokud se věřícímu v jeho práci dařilo, byla to známka vyvolenosti (Weber, 1997, s. 235-248).“

„Tato myšlenka vedla věřícího k přesvědčení, že musí využít každé možnosti zisku, protože tuto možnost mu ukazuje Bůh, a jestliže věřící tuto možnost nevyužije, pak maří Boží vůli. Bohatnout z povinnosti k povolání je nejenom mravně přípustné, ale i přikázané. Věřící však nemůže bohatnout pro uspokojování svých hříšných požitků a rozkoší, ale pro Boha. To podle M. Webera vedlo k světské racionální askezi. Ta na jedné straně bránila luxusnímu konzumu, na druhé straně legalizovala výdělečnou činnost tím, že ji nepovažovala za zištnou. Podle M. Webera je výsledek nasnadě: z nucené asketické úspornosti se tvoří kapitál, protože to, co se musí uspořit na konzumu, se investuje do podniku. Proto protestantská etika povolání podporovala sklon k buržoaznímu, ekonomicky racionálnímu pojetí života. Buržoazní podnikatel mohl dosahovat zisku s přesvědčením, že je Bohem vyvolený. Náboženská askeze vedla také k tomu, že měl k dispozici svědomité a schopné dělníky, pro něž byla práce účelem života, tak jak to chce Bůh. Navíc měl takový podnikatel dobré svědomí, protože byl uklidněn tím, že nerovné rozdělení bohatství je dílem Boží prozřetelnosti (Weber, 1997, s. 255-262)“.

„Podle M. Webera tedy náboženská askeze přenesená do občanských zaměstnání a do světské morálky pomáhala budovat kapitalismus, který později (na přelomu 19. a 20. století) vnutil životní způsob založený na starosti o hmotné statky všem, kdo se do něj narodili, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o kapitalisty nebo o zaměstnance. Starost o hmotné statky se podle M. Webera stala ocelovým krunýřem. Touto metaforou chtěl M. Weber naznačit, že hmotné statky nabyly nad člověkem obrovskou moc. Z ocelového krunýře starosti o hmotné statky však už dávno vyprchal asketický duch. Současný západní moderní kapitalismus stojí na svých vlastních nohou a nepotřebuje náboženskou podporu. Povinnost v povolání se proměnila v honbu za ziskem zbavenou náboženského smyslu (Weber, 1997, s. 265-267). Podle M. Webera tedy kapitalismus vedl k racionálnímu způsobu života a k životnímu způsobu založenému na starosti o hmotné statky.“

Helena Kubátová, Sociologie životního způsobu, str. 66

Protestantská etika jako základ kapitalismu

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv