Na severu však budoval svou sílu Melkor a nespal, ale bděl a pracoval; zlí tvorové, které zkazil, chodili po světě a temné dřímající lesy obývaly nestvůry a děsivé přízraky. A v Utumnu k sobě shromáždil své démony, duchy, kteří k němu přilnuli v prvních dnech jeho skvělosti a stal se mu nejpodobnějšími ve zkaženosti: srdce měli ohnivá, ale oděni byli tmou, šla před nimi hrůza a měli plamenné biče. V pozdějších dnech se jim ve Středozemi říkalo balrogové. V tom temném čase vypěstoval Melkor mnoho jiných zrůd rozličných tvarů a druhů, které dlouho soužily svět, a jeho říše se rozprostírala stále jižněji po Středozemi.

Melkor také postavil pevnost a zbrojnici nedaleko severozápadního břehu moře, aby vzdorovala možnému útoku z Amanu. Té pevnosti velel Melkorův pobočník Sauron a jmenovala se Angband.

Ale také mezi sebou. Je to věk velké sudby, uvržené na Fëanorův rod

„Nespravedlivě jste prolili krev svých příbuzných a poskvrnili jste zemi Aman. Za krev dáte krev a mimo Aman budete bydlet ve stínu smrti. Třebaže vás totiž Eru určil k tomu, abyste v Eä neumírali, a nemůže vás stihnout žádná nemoc, můžete být zabiti a budete zabíjeni: zbraní a mučením a hořem, a váš duch bez domova pak přijde do Mandosu. Dlouho tam budete přebývat a tesknit po svém těle a naleznete pramálo slitování, i kdyby za vás prosili všichni, které jste zabili. A ty, kteří vytrvají ve Středozemí a nepřijdou do Mandosu, unaví svět jako velké břímě, a upadnou a stanou se žalostnými stíny před mladším plemenem, které přijde potom. Tak řekli Valar.“ Mnohými to otřáslo, ale Fëanor zatvrdil své srdce a řekl: „Přísahali jsme, a ne lehce. Tuto přísahu dodržíme. Vyhrožuje se nám mnohým zlem a ne nejméně zradou; ale jedno se neříká: že budeme trpět zbabělostí, zbabělci nebo strachem ze zbabělců. Proto říkám, že půjdeme dál, a připojuji tuto sudbu: o skutcích, které vykonáme, se bude zpívat do posledních dnů Ardy.“

Zakončen je velkou bitvou mezi Melkorem (Morgothem) a spojenými vojsky elfů i Valar.

Ale Morgothovi to nepomohlo. Balrogové byli zahubeni až na několik, kteří prchli a ukryli se v nepřístupných jeskyních u kořenů země, a nesčetné houfy skřetů mizely jako sláma ve velkém ohni nebo byly smeteny jako suché listí před hořícím větrem. Dlouhé roky jich potom zůstalo málo na to, aby soužili svět. Hrstka, která zbyla ze tří domů Přátel elfů, Otců lidí, bojovala na straně Valar, a pomstila se v těch dnech za Baragunda a Barahira, za Galdora a Gundora, Huora a Húrina a mnohé jiné ze svých pánů. Ale velká část lidí, jak Uldorovci, tak jiní noví příchozí z východu, pochodovala s Nepřítelem, a elfové na to nezapomínají.

Když viděl Morgoth, že jsou jeho vojska poražena a jeho moc rozptýlena, zalekl se a neodvážil se vyjít sám, ale vypustil na nepřátele poslední zoufalý útok, který měl připraven, a z jam Angbandu se vyrojili okřídlení draci, které ještě nikdo neviděl; nápor té strašné eskadry byl tak náhlý a zkázonosný, že vojsko Valar bylo zahnáno nazpátek, neboť draci přilétali s velikým hřměním, blesky a ohnivou bouři.

Sama země byla těmi boji ochomená a poklesla, celý Beleriand se zalil mořem. Melkora uvěznili mimo tento svět, ale jeho pobočník Sauron uprchl a ukryl se na východě. Zlo zůstalo.

zlá vůle totiž zůstala, vedla jeho sluhy a manipulovala jimi, aby vždy křížili vůli Valar a hubili ty, kdo je poslouchali. Páni Západu to velmi dobře věděli. Když byl Morgoth vypuzen, konali proto poradu kvůli věkům, které přijdou. Eldar pozvali zpátky na Západ, a ti, kteří pozvání přijali, osídlili ostrov Eressëu; v té zemi je přístav Avallónë, neboť je ze všech měst nejblíže k Valinoru a avallónská věž je to první, co spatří mořeplavec, když se konečně přes mořské míle přiblíží k Zemím neumírajících. Také Otcům lidí ze tří věrných domů byla dána bohatá odměna. Přišel mezi ně Eónwë a učil je a byla jim dána moudrost a moc a delší život, než jaký kdy vlastnil někdo jiný ze smrtelného rodu. Pro Edain byla vytvořena země, jež nepatřila ani ke Středozemí, ani k Valinoru, protože byla od obou oddělena širokým mořem; blíže však byla k Valinoru. Ossë ji vyzdvihl z hlubin Velké vody, Aule ji upevnil a Yavanna ji obohatila; Eldar z Tol Eressëi přinesli květiny a vodotrysky. Valar tu zemi nazvali Andor, Darovaná země; a na Západě jasně zářila Eärendilova hvězda jako znamení, že je vše připraveno, a jako vůdce přes moře, a lidé žasli, když viděli ten stříbrný plamen na stezkách Slunce.

Tím se začíná druhý věk, věk vznešených lidí. Příběh o vzestupu a pádu Númenoru. Jeho králové byli vznešení a moudří, ale postupně přestávali ctít pány Západu, jejich arogance i moc rostla. Když vytáhli proti Sauronovi, porazili i jeho a vzali jej do zajetí. Jenže to se ukázalo jako semínko konce.

Tak vyrostl z Ar-Pharazôna, krále Země Hvězdy, nejmocnější tyran, jaký byl na světě od Morgothovy vlády, ačkoli po pravdě zpoza trůnu všemu vládl Sauron. Roky však plynuly a král cítil, jak se blíží stín smrti když se jeho dny dloužily; byl plný strachu a zlosti. Teď přišla hodina, kterou Sauron připravoval a dlouho očekával. A Sauron promluvil ke králi. Řekl mu, že jeho síla je nyní tak velká že může pomýšlet na to, aby bylo ve všem po jeho, a nemusí se podřizovat žádnému příkazu ani zákazu.

A řekl: „Valar se zmocnili země, kde není smrt, a lžou ti o ní, skrývají ji, jak mohou, z nepřejícnosti a ze strachu, aby jim Králové lidí nevyrvali nesmrtelnou říši a místo nich nepanovali světu. A přestože dar nekončícího života jistě není pro všechny, ale jen pro takové, kteří jsou toho hodni jako muži mocní, hrdí a vznešeného rodu, přesto odporuje všemu právu, že je tento dar odpírán – ačkoli mu patří – Králi králů, Ar-Pharazôn, nejmocnějšímu ze synů Země, k němuž lze přirovnat jedině Manwëho, pokud vůbec jeho. Ale velcí králové si nedají odpírat a berou si, co jim patří.“ Tehdy Ar-Pharazôn, obluzený a chodící pod stínem smrti, protože se jeho život chýlil ke konci, Saurona vyslechl a začal v srdci dumat o válce s Valar. Plán dlouho připravoval a otevřeně o něm nemluvil, ale přede všemi ho nebylo možné utajit. Když si královy záměry uvědomil Amandil, zalekl se a pocítil velký úděs, protože věděl, že lidé nemohou porazit Valar ve válce a že na svět musí přijít zkáza, nebude-li tato válka zastavena.

Válka s bohy? Taková zpupnost nemůže zůstat nepotrestána… A tak je Númenor poražen, rozmetán a ponořen – a co hůř, západní země obývané Valar, jsou dány mimo dosah.

Avšak země Aman a eldarská Eressëa byly vzaty a navždy odstraněny z dosahu lidí. A Andor, Darovaná země, Královský Númenor, Elenna Eärendilovy hvězdy, byla úplně zničena. Byla totiž blízko východní hrany velké průrvy, její základy se vyvrátily a ona se zřítila dolů do tmy a již není. A tak již na zemi nezůstalo žádné místo, kde je uchována památka na čas, kdy nebylo zlo. Ilúvatar totiž odsunul Velké moře na západ od Středozemě a prázdné země na východ od ní, a byly vytvořeny nové země a nová moře a svět byl zmenšen, neboť Valinor a ostrov Eressëa z něho byly vzaty do říše skrytých věcí.

Smeten je i Sauron – ale ne na dlouho.

Sauron sám se totiž velmi ulekl zloby Valar a soudu, jímž postihl zemi i moře Eru. Bylo to mnohem víc, než předpokládal; doufal jen ve smrt Númenorejců a v porážku jejich pyšného krále. Sauron se na svém černém stolci uprostřed Chrámu smál, když uslyšel Ar-Pharazônovy polnice troubit do boje, a smál se opět, když slyšel hřímání bouře; potřetí, když se smál vlastním myšlenkám a těšil se, co teď bude dělat ve světě, když se navždy zbavil Edain, byl uprostřed smíchu lapen a jeho stolec i jeho chrám se zřítily do propasti. Ale Sauron neměl smrtelné tělo, a přestože byl nyní zbaven té podoby, v níž napáchal tolik zla, takže se už nikdy nemohl zdát lidem krásný, jeho duch povstal z hlubiny, jako stín a černý vítr přeletěl moře a vrátil se do Středozemě a do Mordoru, kde měl domov. V Barad-dûr si opět nasadil svůj velký Prsten a sídlil tam, temný a tichý, dokud si nevytvořil novou podobu, obraz zosobněné zášti a nenávisti. A Oko Saurona Strašlivého mohl snést jen málokdo.

Zachrání se jen Elendil a jeho synové, usadí se ve Středozemi a založí království ve vyhnanství. (Přivezou si mimo jiné i palantíry, vidoucí kameny, které známe z Pána prstenů.)

Tím začíná třetí věk, věk války se Sauronem, věk Prstenů moci a Posledního spojenectví. Tehdy se v závěrečném útoku spojili lidé, elfové i trpaslíci a temného pána porazili, Ilsidur mu uťal prst i s vládnoucím prstenem… Přesto byl později ze zálohy přepaden a prsten se při jeho snaze uniknout v řece zakutálel. Ale to už je zase jiný příběh.

Kniha obsahuje vedle zde nastíněné hlavní linie spoustu dalších příběhů, v nichž můžeme rozpoznat rysy severských mýtů i témata podobná antickým pověstem. Ozvěny zatopení světa, rodinné kletby, nevědomého incestu, zvířecích průvodců, bohů a podbohů, návrat z podsvětí (resp. zásvětí), vůz / loď na obloze, vzpurná Atlantis, mumifikace a faraóni (už jen to jméno Ar-Pharazôn!)

Je to monumentální!

A příšerné na čtení. Každá z těch mytologických bájí či vzpomínek by vydala na celou knihu. Jen příchod lidí do Středozemě jsou desítky let, řada putování, tři skupiny… Nejhorší byl Túrin; jeho putování (a utrpení) je nekonečné.

Bez atlasu je to nezvladatelné. Naštěstí jsem si včas koupil Atlas of Tolkien's Middle-Earth (o něm příště).

Každopádně, jak jsem psal v úvodu, je to povinnost, teprve se znalostí celé dlouhé historie můžete pořádně ocenit letmé zmínky v dalších textech.

Odkazy: