Filologický pohled na dílo J. R. R. Tolkiena zajímavě a přesvědčivě ukazuje, že většina jmen (ne-li všechna) v Hobitovi i v Pánu prstenů v sobě obsahuje zárodky příběhů i vývoje postavy.
„Tato kniha zkoumá inspirační moc jazyka. Snaží se ukázat, že všechno, co Tokien napsal o hobitech, bylo v podstatě výsledkem řady asociací ke slovu hobit. Vynalezení slova ‚hobit‘ tedy vedlo ke stvoření postavy, plemene a světa hobitů.“ (Str. 10)
Sám Tolkien přiznával, že jeho tvorba začíná slovy, že ta mu sama napovídají, že charakteristiky postav spíše odkrývá, než vymýšlí. A právě hobit je toho nejlepším příkladem. Kapitola 2 mluví o tom, že třináct slov, následujících ve slovníku Chambers Concise Dictionary po slově hoax, jsou nejen podobná zvukově, ale i jejich význam přesně sedí. Jsou to hob, hobble, hobbledehoy, hobber, hobby, hobbyhorse, hobgoblin, hobiler, hobit, hoblike, hobnail, hobnob a hobo. Krátká citace:
„Slova hobnob, hobbyhorse, hobbe nám říkají, že hobiti rádi popíjejí, klábosí, tančí a dávají si hádanky.
Láska k pití a klábosení: Hobnob znamená popíjet a klábosit spolu.
Láska k tanci: Hobbyhorse byl středověký lidový tanečník.
Láska k hádankám: Hobble znamená zmást.“ (Str. 14)
Je toho pochopitelně mnohem více. A ve stejném duchu autor pokračuje – vysvětlí jazykové kořeny u jména Bilba Pytlíka (bilbo je krátký mečík nebo rapír); Gluma a skřetů; historii, předky a praotce hobitů; geografická jména (Rádovsko, Bralsko, Hobitín), ale i původ spiknutí trpasíků, překlad jména čaroděje Gandalfa nebo jméno draka Šmaka (v originále Smaug):
„Usoudil, že smeogan je klíčem k tajemství drakova jména. Bystře vypozoroval, že přídavné jméno smeogan (pronikající) a příslušné sloveso smeagan (prozkoumat něco), spou s příbuzným smeagol (norující, vtírající se dovnitř) a příslušným slovesem smugan jsou všechny odvozeny z rekonstruovaného pragermánského smugan (protlačit se otvorem).
(...)
Tím, že vytvořil minulý čas tohoto slovesa, objevil Tolkien slovo Smaug, které sám označil jako ‚filologický žert‘.“ (Str. 69)
Soulad světa hobitů se jmény a jejich významy je až neuvěřitelný...
Přidejte ještě subtilní kresby a malby holandské ilustrátorky Lidie Postma:
a vyjde vám opravdu skvělá a přínosná kniha.
Ano – a přesto je prakticky nečitelná. Je totiž vysázená písmem maým tak, že čtení fyzicky bolí. Písmena jsou vysoká asi jeden milimetr, tedy sazba velikostí 3 (!), a popisek obrázku, který se standardně sází menší, padá na velikost 2. Pro srovnání citace z knihy Redakční práce (Milan Pokorný, Dana Pokorná):
„Knihy se nejčastěji sázejí písmem o velikosti 9 nebo 10 bodů, knihy pro malé čtenáře samozřejmě písmem větším (...). Poznámky a jiné doprovodné texty se často sázejí tzv. petitem (8 bodů). Jako základní písmo petit není vhodný, unavuje příliš brzo zrak.“ (Str. 145)
Zajímala by mě historie knihy, jak se něco takového vůbec může stát, vždyť je to čtenářská katastrofa.
(Potenciální stopa je v tiráži: „Vytištěno v Singapuru“. Že by se správný formát tisku ztratil v překladu?)
Ale pokud máte extra dobrý zrak (nebo čtecí lupu) a vztah k Tolkienovu dílu, jděte do toho.
Odkazy:
nakladatelství Volvox Globator, Praha 2003, ISBN 80-7207-503-9 (Cenu jsem nedohledal, ale byla nízká, protože knihu jsem koupil - vcelku pochopitelně - v Levných knihách.)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.