Knihy, postavené v knihovně, mají hřbety potištěné odspodu nahoru (zleva doprava). Takže stojíte, hlavu nakloněnou nad levé rameno, a vybíráte. Vybranou vytáhnete a můžete hned číst titul a další texty na obalu.

Jenže pak jednoho dne knihu vytáhnete – a ouha. Titul je vzhůru nohama!

Poprvé se mi to stalo asi před deseti lety, byla to publikace v angličtině. Druhý případ totéž. I třetí. To nebude náhoda. Takže otázka zní: Proč mají v angloamerickém světě hřbety potištěné opačným směrem než my? Nebo jinak řečeno, proč my natáčíme u normálně postavených knih hlavu doleva, a oni doprava?

Všechna vysvětlení se točí kolem čitelnosti.

Starší tradice (anglosaský svět) prý pochází z dob, kdy knih bylo málo a spíše než stavění do polic se pokládaly obálkou vzhůru, nanejvýš několik na sebe. Pak byl text na hřbetu také čitelný.
Novější tradice (kontinentální) počítá spíše s větším množstvím knih, postavených do knihovny a následnou čitelností. Když je potisk zdola nahoru, a má více řádek (nebo je v knihovně více knih vedle sebe), postupují řádky zleva doprava, což je náš navyklý „přirozený“ směr čtení. (zdroj diskuze Why do European books have the words on the spine the opposite way around? na The Straight Dope)

Jiné vysvětlení říká, že u těch evropských jde o čitelnost při pohození na stůl. Pokud leží obálkou vzhůru, dá se název přečíst přímo z ní. A pokud leží obálkou dolů, je zase čitelný hřbet. Zní to elegantně, až na jistou drobnost – směr potisku hřbetu se ustálil už v době, kdy se na obálky ještě nic netisklo. (zdroj diskuze Book spine text orientation? na Typophile.com)

Co se týče rozšíření, kromě Anglie a USA je text shora dolů používaný také v zemích Commonwealthu, ve Skandinávii a u knih v holandštině, a je normován v ANSI/NISO Z39.41 a ISO 6357. Text zdola nahoru, tedy jak jsme zvyklí, má většina kontinentální Evropy a latinské Ameriky. (zdroj Wikipedie: Bookbinding – Titling).

Ale i tady dochází ke změnám, např. „v Německu, kde se ještě v 90. letech přejímání amerického vzoru kritizovalo, je dnes takto tištěna více než polovina knižní produkce“ (zdroj Knihtiskařský a nakladatelský slovníček na maxdorf.cz). A už jsem narazil dokonce i na českou převráceneckou (knihy o umění Taschen, třeba Renoir).