„Úkolem redaktora je upravit text tak, aby byl publikovatelný, tj. zbavený všech jazykových i věcných omylů a chyb, s jasnou strukturou u literatury odborné a populárně naučné, se zachováním autorova stylu, kompozice, logiky příběhu a psychologie postav v případě beletrie, úplný a adekvátní originál v případě překladu.“(Str. 27)

Redaktor musí být univerzální odborník. Radí stylisticky se zřetelem k horizontu očekávání, prochází encyklopedie a přezkoumává tvrzení, nahlíží do originálu a kontroluje překlad, hlídá jednotnost v označování, pravopis, logickou návaznost a úplnost atd.

Je-li text použitelný a konzistentní, následuje příprava ke zlomu (kovové odlitky se sice už fyzicky nerozlamují, ba ani nepoužívají, ale zlom se přípravě pro tisk říká i nadále). Tady už se řeší vyznačení úrovně nadpisů, struktur a předělů v textu, poznámky a další pokyny pro grafika, počet doprovodných stránek, aby se jejich počet zarovnal na archy atd. Po grafické úpravě následují korektury a náhledy.

„Tím, že redaktor obdrží výtisk korektur (pdf se zlomeným textem) a proznačený rukopis, začíná jedna z nejdůležitějších fází přípravy knihy. Mnozí méně zodpovědní nakladatelé ji však (stejně jako fázi redigování) opomíjejí ve snaze snížit náklady na výrobu knihy. Tento krátkozraký přístup se jim pak vrací jako bumerang v drasticky snížené kvalitě publikovaného textu.
Sebelepší příprava textu před zlomem totiž nikdy nedokáže zachytit všechny chyby, a to jak zejména formální (...), tak v menší míře i významové.“ (Str. 71)

Zajímavé je, že korektury se dělají zásadně na papíře. Na obrazovce se totiž přehlédne mnohem více chyb, shoduje se na tom mnoho profesionálů (ostatně tohle jistě znáte také, číst delší nebo obtížnější text na obrazovce je problém).

„Odhaduje se, že po první korektuře zůstane neopraveno až 10% původně vyznačených chyb, protože grafik je buď při první korektuře neprovede, nebo je provede chybně. Nemusí to být dáno jen jeho nepozorností; pokud se v některých místech korigovaného textu nakumulují pokyny k opravám od redaktora i od autora, nemusí být jejich výklad jednoznačný, nekdy bývají opravy pro grafika hůře čitelné apod.“ (Str. 76)

Teprve když proběhlo několik koleček korektur a text je víceméně finální, dělají se dokončovací práce – rejstříky, obálka, předání do tisku, propagace a distribuce.

To jsme ale sotva v polovině textu! Následují totiž precizní a obsáhlé přílohy, ve kterých na příkladech z praxe uvidíte skutečnou realizaci popisovaných činností. Od popisu pracovní pozice redaktora a licenční smlouvy, přes pokyny pro autory a redaktory, typografická pravidla a korektorské značky, až po ‚technické‘ záležitosti jako vazba a formáty, parametry obrázků, ukázky tiráže a copyrightu, ISBN nebo CIP. A samozřejmě řada ukázek textů před a po redakční úpravě. I prostý přepis rozhovoru v rozhlase potřebuje dost stylistických úprav:

„Tentýž text v psané podobě podléhá odlišným zákonitostem než text v podobě mluvené: psaný text nemá k dispozici prostředky textu mluveného (pauzy nebo delší odmlky v řeči, intonaci, sílu hlasu apod.), může být plynulejší, snese delší souvětí, není nutné některé informace opakovat, protože čtenář se kdykoli může k předchozímu textu vrátit, apod. Je tedy třeba zpracovat text tak, aby čtenáře při čtení nerušily charakteristické znaky textu mluveného. Pro účely knižního (ale i časopiseckého) vydání rovněž není třeba uvádět promluvy moderátora spojaté s bezprostředními potřebami vysílání (průběžné upozorňování na stanici a pořad, opakované uvádění hosta pro posluchače, kteřá začali poslouchat později, apod.).“ (Str. 198)

Po celou dobu čtení jsem neustále žasl nad precizností knihy a její kompletností – je to skutečná příručka pro redaktory, zahrnuje vše včetně ukázek smluv.

„První verze této publikace vznikla jako učební text pro seminární výuku redakčních prací v rámci studia bohemistitky; následně byla podstatně přepracována a rozšířena pro účely tohoto knižního vydání. Je zaměřena ryze prakticky. Jejím cílem je podat přehledný popis činnosti redaktora především v knižním nakladatelství, ale i v periodickém tisku, a seznámit tak čtenáře se základy profese, která s rostoucí úlohou médií v současné společnosti nabývá stále většího významu.“ (Str. 9)

Pro knihomoly je velmi užitečná, protože ukazuje, co vše předchází chvíli, kdy se mohou zanořit do čtení nové knihy. A samozřejmě i pro kohokoliv, kdo pracuje s textem, protože kontroly, typografii, korektury atd. musí dělat také.

„Kniha může sloužit jako učebnice pro kurzy redakčních prací na vysokých a vyšších odborných školách, ale i jako příručka pro praxi – popis základů redaktorského ‚řemesla‘ ocení všichni, kdo v rámci své pracovní nebo zájmové činnosti upravují texty k vydání, ať už jde o knižní publikace, novinové nebo časopisecké příspěvky, ale třeba také o nejrůznější propagační materiály, tiskové zprávy, texty public relations nebo texty publikované na internetu.“ (Str. 9)

No a pro knižní blogery je to samozřejmě povinnost.

Odkazy: