Bohuš Balajka: Přehledné dějiny literatury 1 (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Přehledné dějiny literatury 1 Po úvodním naskočení do mapy literatury s knihou Český jazyk – Česká a světová literatura jsem se rozhodl pro další kolo s podrobnějším rozsahem. Bohuš Balajka byla myslím dobrá volba, na Wikipedii o jeho knize píší, že:

názorně a jadrně shrnuje literární dějepis společně s výtvarným a sochařským uměním od nejstarších písemných památek do 2. světové války. Autorovým cílem bylo předložit širší veřejnosti (především pak středoškolským studentům) ucelený pohled na myšlenkové proudy v dějinách, prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku a odlišit kvalitní díla od pomíjejícího průměru. (… )

Dílo vyniká nad podobné publikace svým vytříbeným, přesným jazykem a ucelenými historickými souvislostmi. Pro výše uvedené kvality a komplexnost pojetí sloužilo toto dílo (během 70. a 80. let dvacátého století) jako neoficiální a utajovaná středoškolská učebnice literatury.

A po přečtení nelze než souhlasit. Kontext komentuje sám i s využitím citací, např. u Máchy:

Česká literární kritika byla až do dob Havlíčkových podivuhodně krotká a snášenlivá. Téměř každé dílo přijímala příznivě jen proto, že bylo české. A přece když v dubnu r. 1836 vyšel Máchův Máj, zvedla se vlna odporu a nepříznivých soudů.

Šlo pouze o střetnutí dvou generací? Tak jednoduše nelze odpor vysvětlit. Správnější bude vidět příčinu nesouhlasu ve střetnutí dvou velkých proudů určujících tvář devatenáctého století – střetnutí proudu individualistického s proudem, který včleňoval básníka do pospolitosti… (Vojtěch Jirát). Všichni ti rozhořčení kritikové cítili, řečeno s Šaldou, že vstoupil do jejich kruhu kdosi nebezpečně opravdový, kdo nežertoval ani se životem, ani s poezií, ani se společností. (Str. 135)

Stručně a přitom věcně hodnotí autory:

Čech, v mládí nadšený čtenář Byrona, pěstoval s oblibou formu veršované byronské povídky nebo eposu, ale jeho hrdinové mají už jen romantickou masku, pod níž je všude patrný člověk Čechovy současnosti, odkojený liberalismem druhé poloviny 19. století a vírou v neustálý pokrok a humanitní ideály. Čechův pravidelný a sytý verš, neobyčejně zdobný, často řečnicky rozevlátý, vyhovoval vkusu soudobého čtenáře, proto byl Čechův umělecký význam přeceňován. (Str. 184)

Mimo jiné mi také osvětlil, proč je v ČaSL pět stránek o Vrchlickém. On totiž:

Vnesl do české slovesné kultury nebývalé množství nových látek a forem, obsáhl do té doby v českém prostředí neobvyklou rozlohu myšlenkových proudů a kulturních podnětů všech dob a národů. Odvrátil se od německé kulturní orientace k literturám románským, hlavně francouzské a italské. Zamýšlel se nad osudy lidstva a věřil v jeho dějinný pokrok, v minulosti vlastního národa hledal posilu pro soudobý národní boj. Vyslovoval životní pocity člověka své současnosti, vzýval ideál krásy a oslavoval umění jako hodnotu, která měla vyvažovat rozčarování a ztrátu iluzí. I když část poezie Vrchlického dnes zastarala – především ta, jíž sloužil své době jako představitel měšťanského liberalismu, vyznávající soudobé pozitivistické ideály -, zůstala živá ona část, v níž osobní lyrikou dosáhl podivuhodného oproštění a zniternění, které mu často předtím při okázalé veršové zdobnosti unikalo. (Str. 196)

Jediný háček pro mě vyplynul v tom, že Balajka má dělení na epochy (kapitoly) podrobnější a tudíž i přesnější. Doplňovaná díla tak budu muset nějak přibližně rozmisťovat. Kromě toho bych raději měl tohle přesnější rozdělení… ale konec konců vždycky můžu přijít s novým seriálem Mapa literatury 2, že.

Odkazy:

nakladatelství Fortuna, Praha 2005, ISBN 80-7168-717-0, cena 137 Kč

Bohuš Balajka: Přehledné dějiny literatury 1

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv