Knihy kupovati je velmi kvalitně zpracovaná historie knižního trhu v českých zemích. Hlavní kapitoly jsou chronologické:

• Rukopisná kniha. Období středověku
• Rozšíření tištěné knihy. Od konce 15. století do osmdesátých let 18. století
• Rozšíření knižní kultury. Od počátků novodobé české národní literatury do roku 1848
• Snaha o emancipaci českého knižního trhu. Období 1848-1918
• V samostatném státě. Období 1918-1939
• Pod tlakem. Období protektorátu (1939-1945)
• Řízená socialistická společnost. Léta 1945-1989
• Mezi entuziasmem a liberalismem. Období po roce 1989

A v každé části prochází nejdůležitější momenty, tendence a změny. Zajímavé například bylo, jak moc mezinárodní a cizojazyčný tento obchod byl; omezení na literaturu národní je svým způsobem ochuzení (i když samozřejmě s rozšířeným prodejním potenciálem, protože knihy si už nekupují jen vzdělanci). A také to s sebou neslo distribuční obtíže.

Kramerius neprodával německé a zahraniční knihy a neudržoval spojení s lipským ani jihoněmeckým knižním trhem. Jako nakladatel českých knih nemohl knihkupcům nabídnout obvyklý rabat. Svým komisionářům sice poskytoval knihy na úvěr, avšak s velmi nízkou odměnou – spočívala v poskytnutí gratis exempláře za prodaných deset výtisků; nabídkou se snažil hledat co nejlevnější cestu ke kupci na českém venkově. (Str. 143)

Údaje o počtech knih vycházejí z historických záznamů tiskařů, knihkupců, přehledů a katalogů; autoři popisují také jednotlivé toky a důležité cíle (ohrožení v době pobělohorské a za protektorátu, rozšiřování oběhu za obrození a první republiky, atd.) knižního trhu i knih jako takových.

Bohužel zhruba v jedné třetině jsem zjistil, že mě historie knižního trhu vůbec nezajímá a knihu spíše procházel, než četl.

Ale neodložil, protože jsem z prolistování věděl, že na konci, při popisu knih za komunismu i v době porevoluční, to zase stojí za to. Například jak vycházelo najevo, že komunistická představa nového čtenáře (varianta „nového člověka“, vizte Svůdnost sociálního experimentu), který se bude sám, ochotně a rád vzdělávat, tak úplně nefunguje:

V šedesátých letech se naplno ukázalo, že tento model šíření knih, zejména tzv. přímý prodej, nefunguje a představa „nového čtenáře“ se nenaplnila. Z různých výzkumů vychází najevo, že například poměr beletristických a odborných knih je u venkovských čtenářů 8 ku 1, že průměrné náklady knih sice stoupají, ale stejně tak narůstají skladové zásoby, v nichž se hromadí zejména ideologicko-propagandistická literatura. (Str. 227)

Jak si nakladatelství musela poradit s omezeným množstvím papíru:

Nakladatelé dostávali na rok přesné příděly, takže si byli nuceni papír rozvrhnout tak, aby se dostalo na všechny tituly, i když o některých se už dopředu vědělo, že zájem o ně bude minimální. Ruku v ruce s tím šlo i schvalování nákladů. Používaly se však různé triky. Třeba když nakladatelství muselo vydat knihu k nějakému výročí či o partyzánech, výrazně nadhodnotilo gramáž papíru. Knihu pak vydalo na obyčejném papíře a rozdíl, který vznikl, investovalo do titulu, na němž mu skutečně záleželo. (Str. 358)

A také jak fungovalo „odkládání knih“ v knihkupectví (podle počtu zaměstnanců apod.)

Takto „odložené“ knihy mohli zaměstnanci nechávat pro své blízké a známé, eventuálně pro spekulace na černém trhu, kde bylo možno knihu prodat třeba i za desetinásobek její prodejní ceny. Kniha byla velmi žádaným úplatkem, za který bylo možno získat protislužbu, přednostní vyšetření u špičkového lékaře nebo lístky do divadla, případně „úzký profil“ jiného druhu (např. potraviny). Prémie přitom zaměstnanci dostávali nikoli za prodej této literatury, nýbrž za prodej knih, které na odbyt nešly (zejména politické a propagandistické literatury, vzpomínek sovětských maršálů atd.) (… , str.360)

V porevoluční explozi se zase dozvíme hlavní charakteristiky nakladatelství, distribuční sítě a také přesycení trhu.

Refrénem celé knižní obce jsou stesky na velké množství – titulů, nakladatelů, distribučních firem. Přitom tyto stesky zaznívají na začátku i na konci celého období, tedy víceméně nezávisle od velikosti knižní nabídky. Pro paralelu dodejme, že nářky nad velkým množstvím knih byly slyšet i za první republiky, a dokonce je nalezneme už u Komenského. Z historické perspektivy jdme tedy o problém relativní, nicméně polistopadová situace ukázala, že přece jenom jsou jisté hranice, za nimiž se množství vydávaných knih mění v jakýsi „bílý šum“, ba dokonce že toto množství ničí prodej. (Str. 412)

Máme tu prostě trochu Překnížkováno.

Co se týče formy, úzké odstavce čtení (i prolétnutí) napomáhají a těch pět set stran se dá zdolat poměrně snadno. Trochu jsem se ztrácel v pojmech, předmět tezaurace (str. 70) nebo egidu (egidou obnoveného katolického náboženství, str. 76) jsem skutečně ještě nepotkal. To ostatně ani modrou knihovnu, netušil jsem, že se používá vedle knihovny červené. Autor ji ovšem nevysvětluje, takže můžu jen hádat, že to patrně byly detektivky, westerny a dobrodružné příběhy.

Když to shrnu – zajímavý začátek, pak nuda a nakonec nejzajímavější komunismus a porevoluční období. Celkově je kniha asi jen pro skalní čtenáře a lidi z knižního průmyslu. Já s ní měl co dělat.

Odkazy:

• Knihy kupovati v ČBDB
• Knihy kupovati v Databázi knih
• recenze v Knihovna plus
• recenze od Petra Nagyho v měsíčníku Čtenář
• recenze Jana Jaroše v Kultura21

nakladatelství Academia, Praha 2014, ISBN 978-80-200-2404-6, cena 395 Kč