Wuwejův zápisník

Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Denisa Nečasová a kolektiv: Svůdnost sociálního experimentu

20.05.2019 20:50, Wu | knihy | sociologie | komentáře -

obálka knihy Svůdnost sociálního experimentuTitul i podtitul („Nový člověk 20. století“) byly tak lákavé, že jsem neváhal ani minutu. Sociálních experimentů ve 20. století bylo hodně a dopouštěly se neuvěřitelných věcí, spadá sem eugenika i utopie, to se zkrátka nedalo nekoupit.

Bohužel už po pár prvních kapitolách jsem si musel klást otázku po volbě příspěvků. Čekal jsem monografii, ze které se dozvím to hlavní, tedy i ty nejvýraznější režimy a pokusy o šlechtění. Proč tedy z Itálie jen kořeny ve dvacátých letech? Proč je tu tak detailně probírané Maďarsko a jeho antropologické myšlení? Proč z nacistického Německa je jen rozbor jedné knihy („U nás v Německu“), navíc adorující nového člověka jen nepřímo? A tak by se dalo pokračovat.

Soubor je rozdělený do dvou částí, první Utopie, ideály, ideologie jsou spíše teoretické, věnují se představám a utopickým vizím v různých státech:

  • Michaela Pešková: Sovětská verze nového člověka v proměnách doby
  • Tamás Scheibner: Od úplného člověka k člověku novému / Antropologické myšlení v Maďarsku po druhé světové válce
  • Jiří Hanuš: Křesťanský personalismus jako odpověď na marxistické a kommunistické chápání člověka
  • Kateřina Hloušková, Vít Hloušek: Hledání nového člověka v Itálii
  • Joan Tumblety: Hledání nového člověka ve Francii (1918-1939)
  • Jiří Němec: Noví Němci / Šlechtění nacionálněsocialistického člověka pro budoucnost
  • Jakub Machek: Nový člověk v českých meziválečných utopiích
  • Katrin Löffler: Idea nového člověka v kulturní politice východního Německa a její reflexe v literatuře
  • Katarzyna Stańczak-Wiślicz: Koncepce nové ženy v Polsku v období poválečné obnovy aa stalinismu / Mezi národní tradicí a socialistickou modernizací
  • Elena Petkova-Antonova: Socialistická modernizace a identita Bulharek muslimského vyznání v Bulharsku od poloviny 20. století

zatímco část druhá, Reprezentace, konkretizace, praxe už ukazuje konkrétní případy a jejich okolnosti.

  • Maciej Górny: Dílna velké doby / Zrození nového člověka za první světové války
  • Jiří Hutečka: Zrozeni ze zákopů / Nový člověk a (re)konstrukce maskulinity vojáků v době první světové války
  • Lukáš Fasora: Krajina revolučních tradic (1920-1989) – kolébka nového člověka / Příklad Brněnska, Kladenska a Rosicka-Oslavanska
  • Jaroslav Cuhra: Ideologie v praxi – ústřední dělnické školy (1949-1952)
  • Aleksandar Stojanović: Nový srbský člověk / Koncept řízeného integrálního vzdělávání v ‚národním duchu‘ – myšlenka a praxe
  • Grzegorz Krzywiec: Katolický stát polského národa, nový člověk a obnovení národního společenství
  • Francesco Cassata: ‚Racionální náprava člověka‘ / Nicola Pende a Biotypologický ortogenetický ústav (1926-1943)
  • Zdeněk Nebřenský: Nový člověk, sexuální výchova a středoevropský stalinismus

Častá metoda zkoumání je analýza dobových obrazů, reprezentací a jejich významů, „dominantní postavení zaujímají publikované dokumenty, mezi nimi zvláště dobová periodika, normativní a propagandistické publikace, beletrie, vědecká a filozofická pojednání či egodokumenty v podobě vzpomínek a deníkových záznamů. Vedle písemných pramenů byly ale využity také vizuální materiály, a to především fotografie.“ (Str. 11, úvod od Denisy Nečasové)

Některé příspěvky jsem si přečetl s velkým zájmem, zejména Machkův text o českých meziválečných utopiích, povídání o eugenických aktivitách Nicoly Pendeho a vlastně i ten druhý z Itálie – to když mluvil o D'Annunziovi a o experimentu Svobodného státu Fiume.

Téměř každý si Město života vysnil podle svých představ a každý do něj projektoval své vlastní vize. Svobodný stát Fiume byl oslavou revoluce, svobody, umění, lásky a krásy, utopií, která v mnohém připomínala pozdější hnutí květinových dětí, včetně inspirací východními náboženstvími, jógou, vegetariánstvím či nudismem. Městské autority povolovaly rozvody, pěstovala se volná láska, tolerovala se homosexualita, nepotíralo se užívání drog. Fiume bylo po několik měsíců anarchistických rájem, jejž obdivovala celosvětová avantgarda jakékoliv politické orientace. Byl to symbol zpřetrhání vazeb mezi starým a novým světem. Zde se skutečně zrodili noví lidé, nezatížení (po určitou dobu) starostmi běžného života a následující opojnou vidinu nové Itálie, kterou svojí energií pomáhali budovat.“ (Str. 69)

V celkovém součtu je ale kniha zklamáním – na rozdíl od jiných souborů příspěvků (z politiky například Proč?), kde se jejich různost pohledů slila dohromady a ukázala problematiku v celé její vrstevnatosti, tady se dojem roztříštěnosti jen umocnil. A titul Svůdnost sociálního experimentu je vlastně zavádějící, mnohem větší důraz je na onoho Nového člověka, než na experimentování.

Pro potřeby předkládané kolektivní monografie se ukázalo nejvhodnějším vymezit nového člověka jako utopický konstrukt dobově naplňovaný různými obsahy, zejména v podobě vzoru hodného následování a symbolu optimistické budoucnosti.“ (Str. 8, úvod od Denisy Nečasové)

Odkazy

nakladatelství NLN, Praha 2018, ISBN 978-80-7422-606-9, cena 365 Kč

12345
1558378200000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online