Zelenohorský poutní kostel je skutečně mimořádné architektonické dílo, na seznamu světově výjimečných staveb UNESCO byl už v roce 1974 a do Seznamu světového dědictví byl zapsán v roce 1994. Není divu, už nad půdorysem se tají dech. Kostel vznikl díky spolupráci dvou výjimečných lidí – schopného opata Vejmluvy, který stavbu zadal a financoval,
„Živě se zajímal o křesťanskou kabalu, k jejímž uznávaným znalcům patřil, byl výtečný hospodář, bibliofil a mecenáš umění, což nejlépe dokázal kromě rozšíření klášterního majetku bohatou stavební činností.“ (Str. 20)
a proslulého architekta s citem pro světlo Jana Blažeje Santiniho Aichela.
„Santini měl zálibu v symbolech a jinotajích, vyznal se v křesťanské kabale a uměl psát šifrované zápisy. Dokázal propojt soudobé barokní formy s gotickým tvaroslovím a pochopením obou stavebních stylů vytvořit jejich syntézu, označovanou jako barokní gotika či gotizující baroko.“(Str. 13)
Že je stavba skvělá, to při návštěvě poznáte, ale k jejímu pochopení je zapotřebí trochu víc informací, a tak jsem si hned na místě pořídil tuto monografii. Byla to dobrá volba, jako turistická příručka zabrousí do všech oblastí (přehled kapitol):
A její podrobnost je přesně pro poučeného laika. Fotografie a náčrtky pochopitelně nechybí:
Nejvíc mě překvapily a zaujaly dvě věci. Tou první je neuvěřitelně propracovaná je symbolika – kam se podíváte, tam je něco zakódované.
„Hvězdy v klenbě jako by vyprávěly svůj vlastní příběh: K destihroté hvězdě (základní tvar štukové hvězdy i malovaná hvězda z paprsků, která je v ní vložená; symbol žďárské mariánské studnice) se přidružuje pět osmihrotých kovových hvězdiček (cisterciáckých), na něž navazuje pět šestihrotých hvězd v lunetách (svatojánských; příchod cisterciáků z Nepomuku do Žďáru a zároveň příchod sv. Jana jako zlatého hospodáře), které mají štukaturou zdvojené paprsky (vznikají tak dvanáctihroté hvězdy, odkazující na Janovu úctu k p. Marii). To vše v jediné veliké klenbě v podobě pětihroté hvězdy mariánské, symbolizující její patronát nad sv. Janem, cisterciáky i klášterem samým.“ (Str. 38)
A druhou – jak byl areál stíhán pohromami. To je pořád požár, chátrání, sbírky na obnovu a opravu, barbarské návrhy na zbourání a tak pořád dokola.
„V roce 1884 navrhl stavební adjunkt z Jihlavy Hugo Hartl zboření ‚bezúčelných‘ zdí kolem kostela a ponechání pouze zdi ohradní. Stavbu snad zachránila vídeňská centrální památková komise. Dodnes se nám zachoval posudek konzervátora Friedricha Radnitzkého z března roku 1886, který se zasadil o zachování této ‚bizarní‘ stavby, ačkoliv ji nepovažoval z ‚vážný architektonický výkon‘.“ (Str. 59)
Nejenom postavení, ale i zachování stavby byl zázrak!
Pokud do Žďáru pojedete na výlet, tuhle knihu si určitě pořiďte.
Odkazy:
vydalo Město Žďár nad Sázavou, tamtéž 2012, ISBN jsem nenašel, cenu si nepamatuji
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.