Dvéře jazyků odevřené jsou její česká varianta a napsal ji sám Komenský. Česky ovšem vyšla pouze jednou (v Lešně roku 1633) a zřejmě v nízkém nákladu, do současnosti se zachovaly jen dva výtisky.

„LXX – O gramatice
747. Gramatik litery vlastně (versálními samy veršů začátky a slova ostrého vyznamenání) maluje, sylaby pojí; slova ohybá a kloní; zpusoby mluvení pořádně skládá; a řeč náležitě vypovídá.
748. Přisluhují mu knihaří: impresor, kterýž z příhradek litery vybíraje, sází, pod pres dává, knihy tlačí a knihvazači k svázání oddává; kteréž kupec prodává.“ (str. 76)

Teprve o více než třicet let později vydali jezuité latinsko-německo-českou Januu s drobnými úpravami (vypuštěné věci, které pokládali za neslušné nebo v rozporu s katolictvím).
(To mě překvapilo, nečekal bych, že jezuité použijí text nekatolíka, biskupa Jednoty bratrské.)

„LXXXII – O umění mravů veřejné
797. Ctnost v prostřední míře záleží: vada jest tak v zbytku, jak v nedostatku: vystoupiti zajisté neb nedostoupiti přestoupiti arci jest.
798. Hřeší-li kdo z nerozmyslu, výstupek jest; pakli chtě, účinek; jestliže naschvál, lotrovství; jestliže ze zlosti, nešlechetnost; jestliže nemírně, hanebnost; pakli na vzdoru někomu, převrácenost.
799. A takové kdo páchá, ztracený jest.
800. Kdo zle dělati za nic sobě nemá, zlý jest: kdo se od zlého zdržuje, dobrý: všelijak nepoškvrněný, odříká se a hrozí všeho nečistého, nýbrž proklíná je.
801. Zvyk zlý pomalu [nepatrně] se vluzuje: jemuž se pozdě na odpor staví, když se zmohl: poněvadž vkořeněný řídko vykořeněn bývá.“ (Str. 80)

Dnes má knížka kouzlo dvojí – půvabný archaický jazyk a zároveň popis tehdejšího světa.

nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 2003, ISBN 80-7185-613-4, cena 139 Kč