Wuwejův zápisník

John Milton: Ztracený ráj

03.06.2021 22:41, Wu | knihy | komentáře -

obálka Ztracený rájZtracený ráj v překladu Josefa Julia Davida je peklo. Sice je oproti překladu Jungmannovu metricky i počtem veršů se kryjící s originálem, tedy v pětistopém jambu, ale stejně jako originální blankvers se nerýmuje a společně s archaickým převráceným slovosledem (slovesa na konci, přídavná jména za podstatnými) vzniká něco… opravdu obtížného.

Ó, Evo! tebou slyšán v chvíli zlou
ten klamný červ, kýmkoli učený
spodobit lidský hlas; pád správně znal,
však lhal vzrůst slíbený: myť otevřín
svůj vskutku zříme hled i zříme se
znát zlé i dobré, dobré ztracené,
zlé přišlé; zlý plod vědy, vědět-li
jest to, co nás tak nahé nechává,
cti prázdné, víry, jasu, neviny,
zdob navyklých, teď kalných, ztřísněných,
a v tvářích našich mrzkých chtíčů znak,
v nichž zla i studu – sledního všech zel -
je sklad; tož prvějšími jista buď. (Str. 286)

Ale protože se odkazy na Miltona objevují všude možně, od zmínek ve filmu Sedm nebo Ďáblův advokát, přes knihy jako Rady zkušeného ďábla až po třeba hudbu (přehled zmínek v populární kultuře), a protože patří mezi nejvýznamnější anglicky psaná díla, přidal jsem si jej na seznam literatury k dostudování.

Moc jeho známe teď, i známe svou,
žeť ani k nové válce nevyzvem',
ni lekneme se výzvy; lepší zbyl
nám úkol lstí neb klamem vykonat
při skrytém plánu, co nesvedla moc,
by o nic míň v sled poznal z nás, že sklál
jen zpola soka, kdo jej mocí sklál.
Snad zplodí prostor světy nové, zvěst
jak hojná o tom nebem šla, že chce
on v krátce stvořit je a usadit
tam rod, jejž přízeň jeho nejlepší
má tak jak nebes syny zblažovat. (Str. 43)

V dvanácti částech (knihách), každé o zhruba tisíci verších, vypráví Milton příběh o pádu Satana, stvoření světa a prvích lidí, Satanových intrikách a následném vyhnání z Ráje.

»Že's uposlechl hlasu ženy své
a jedl s kmene, o němž kázal jsem
ti, řka: Jíst s něho nebudeš! jest zem
pro tebe zlořečena, v strázni jíst
zní budeš po všecky dny života,
má hlož a trní sama plodit ti
a ty jíst budeš polní byliny;
chléb v potu tváři budeš jíst, než v zem
se navrátíš, neb ze země jsi vzat;
znej původ svůj, neb prach jsi ty, a v prach
se navrátíš.« (Str. 298)

Trest je nezbytný, ale protože Bůh je milosrdný, přislíbí, že z Evina potomstva vzejde ten, kdo jej spasí a jeho hříchy vykoupí:

On cele zákon Boží naplní
skrz poslušnost i lasku, láska ač
již zákon plní; vytrpí tvůj trest,
an vtělí se pro život hanlivý
i kletou smrt, všem život hlásaje,
kdo v jeho vykoupení uvěří,
i že jim věrou jeho poslušnost
se přičte; jeho zásluhy, ne jich,
byť zákonné, pak skutky spasí je.
Tím v zášti bude živ a posmíván,
jat mocí, souzen jest a v hanebnou
i kletou vydán smrt, svým národem
vbit na kříž, že nes' život, zhuben jest;
leč vrahy tvé i zákon, jenž ti křiv,
on na kříž vbije s hříchy lidí všech
s ním ukřižovanými, by z nich škod
již neměli, kdo právem spolehnou
v to Jeho dostčinění. Zemře tak, (… , Str. 369)

Naštěstí je každá kniha uvozena stručným převyprávěním, takže i přestože jsem se pak ve verších naprosto ztrácel, představu o poselství jsem si udělal. Příklad z úvodu knihy dvanácté:

Anděl Michael vypráví dále, co se udá po potopě; na to zmíniv se o Abrahamovi, dospívá ponenáhlu k výkladu, co bude ono símě ženy, slíbené Adamovi a Evě při pádu, o jeho vtělení, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení; stav církve až do jeho druhého příští. Velice uspokojen a zkonejšen tímto líčením a sliby, sestupuje Adam s Michaelem s návrší, budí Evu, jež zatím stále spala, avšak zkonejšena lehkými sny v klid mysli a poddajnost. Michael vyvádí je za ruce z ráje, an ohnivý meč vlaje za nimi a Cherubové zaujimají svá postavení, aby ostříhali toho místa. (Str. 357)

Ježíš už dávno byl připraven:

Tož mne zaň viz, mne za něj; za život
dám život, na mne shrň svůj hněv; měj mne
za člověka; já pro něj opustím
tvůj klín i slávu tu, jež nejblíž tvé,
rád složím a v sled s chutí zemru zaň;
ať na mně Smrt si zkojí všechen vztek.
Tou šerou zdolán mocí, poležím
ne dlouho; v sobě život věčně mít
mně tebou dáno, tebou živ jsem, ač
teď smrti vzdávám se, jí patře vším,
co ve mně umřít můž; jí v kořist však,
až splatím dluh, ty v hnusném nenecháš
mne hrobě, ni mé duši bezskvrnné
dáš s hnilobou tam na vždy sídlit; jáť,
vstav vítězný, svou zdolám zhoubkyni,
o chlubný oloupenou lup; pak Smrt,
dostavši ránu smrti, potupně
se schoulí, obrána o smrtný hrot. (Str. 90)

Z čeho jsem byl ale nadšený jsou rytiny Gustava Dorého:

Ztracený ráj, str. 276-277

jsou výborné, kompozičně i provedením.

O formě už jsem se zmínil dostatečně, ještě jeden postřeh k obsahu. V popisu bitev mezi věrnými a zkaženými anděly mě zaujalo, jako přízemní metody tam jsou; vedle mečů a zbroje ještě palné zbraně a střelný prach:

Hned z rady k dílu spěli, aniž kdo
stál zpurně; bez počtu ruk ochotno:
i zryli mžikem v dálku nebes prsť
a zřeli vespod vzniky přírody
v jich syrém početí; zde ledkovou
a sirnou pěnu našli, smíchali
a zčistili Istným umem, zpraženou
pak třeli v nejčernější prach a v sklad
jej dopravili. Skryté žíly část
jich kopala – bez takých útrob z rud
a kamení ni tato není zem -
z nich lijíc létavý zmar kulí svých
a strojů; část trsť chystá hořlavou,
výbušnou pouhým ohně dotknutím.
Tak než svit' den, v noc skryti vědomou
vše skončili a uspořádali
v rozmyslu tichém, nepostřehnutém. (Str. 192)

Asi bylo těžké představit si cokoliv jiného, než války lidské…

Přestože (jak jste mohli vidět pod odkazem na Wikipedii) jsou odkazy na Ztracený ráj velmi časté a obsažné, zdá se mi kniha poněkud přeceňovaná. Vliv možná jazykový, básnictví v originálu posoudit neumím, ale jinak je to vlastně jen přímočaré převyprávění bible. Nu, časem se ke knize vrátím – říkám si, že mi něco uniká, zejména když vidím neuvěřitelně nadšené komentáře na Databázi knih.

Odkazy:

MILTON, John. Ztracený ráj. Praha: Vadim Charkovský, 2015. ISBN 978-80-260-9007-6.

12345
1622752860000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online