Podivná pachuť účtenkové loterie (Wuwejův zápisník)

Čtu si o EET účtenkové loterii a snažím se racionálně vysvětlit podivnou pachuť, kterou při tom cítím. Zpytuji své pocity – vždyť co je špatného na tom přebírat účtenky a navíc mít šanci vyhrát? Konečně někdo udělal něco pro lidi, ne?

No jo.

Jenže všechny tři strany na tom tratí. Ne materiálně (tedy až na stát, který mohl těch 65 milionů ročně investovat užitečněji), ale morálně.

Poskytovatelé služeb a prodejci, kteří jsou teď loterií stavěni do role podezřelých. Všichni, bez ohledu na to, jak poctivě podnikají. A před všemi svými zákazníky.

(A to neuvažuji situace, kdy podnikatel udělal všechno, ale zhatila to technická chyba – výpadky registrů, výpadky internetu, nekonzistence databází, chyby v softwaru v pokladně, na ministerstvu, v loterijní aplikaci...)

Kupující, který je stavěn do role revizora. Najednou poctivost podnikatele (která je jeho věc) místo státu (kterého ta poctivost zajímá) bude kontrolovat zákazník (kterému do daňového vztahu stát-podnikatel zase tak moc není). A je k tomu aktivně pobízen, vychováván k „všímavosti“.

A stát, který si revizory kupuje a uplácí – a ještě navíc něčím tak pochybným, jako je loterie. Vyplácí je slibem a vidinou výhry.

Potupný a ponižující trojúhelník.

Tak proto ta pachuť… Jak to vnímáte vy?
Jsem nemístně přecitlivělý, nebo to vidíte podobně?

Podivná pachuť účtenkové loterie

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv