Wuwejův zápisník

Stefan Bollmann: Ženy a knihy

25.07.2020 20:45, Wu | knihy | výběr z knih | komentáře -

obálka Ženy a knihyMuži také mluvili o své lásce ke čtení,
ale jen zřídkakdy tak realisticky a s takovou vitalitou jako ženy.
Je četba skutečně doménou žen?" (Str. 12)

Takto se autor ptá v úvodu – a v podstatě celá kniha je odpovědí. Ovšem odpovědí mimořádně erudovanou a zároveň velmi čtivou. Je to pohled na literaturu od chvíle, kdy do ní začaly ženy pronikat nejprve jako posluchačky, postupně ale do dalších a dalších rolí. Čtení je totiž Vášeň s následky (podtitul).

Historie je rozdělená do hlavních etap podle století. Začínáme tedy s Počátky čtenářské vášně, Osmnácté století. Dozvíme se o tom, jak německý básník Klopstock dokázal přednesem svých básní pobláznit mladé ženy, jak intenzivně využíval jiný autor, Samuel Richardson, dopisy od čtenářek, o Wertherovi snad ani není třeba mluvit, vidíme tu ale třeba i počátky profesionální literární kritiky.

  • Magdeburk a Curych, 1750, Vznik autorského čtení poezie
  • Londýn, 1756, Jaké překrásné dopisy: láska a román
  • Wetzlar, 1774, Wertherův efekt
  • Clausthal, 1786, Čtu, abych žila: Caroline Schlegelová-Schellingová
  • Paříž, 1792, Čtenářská revoluce, Mary Wolstonecraftová

Stejně jako pro mnoho tehdejších žen i pro Carolinu je četba v clausthalských letech manželství podle jejích slov především náhražkou za svět. Potěšení z četby ženám zprostředkovávalo nejen částečné vzdělání, ale většině z nich kompenzovalo také nedostatek životních zkušeností. Kromě nemnoha příležitostí k setkávání a korespondenci bylo toto výstřední čtení jediným prostředkem, který měly k dispozici, aby mohly vykročit do světa za zdmi svého domova a prožívat život v jeho potenciální rozmanitosti. Rozvíjející se knižní trh vycházel této potřebě žen vstříc, takže zpětně lze jen těžko říct, co bylo příčinou a co následkem.
(Str. 83, Čtu, abych žila: Caroline Schlegelová-Schellingová)

Síla četby, Devatenácté století přináší další rozšíření působnosti literatury. Čtení a psaní umožňuje ženám získávat nezávislost, zpracovat otázku výběru partnera jako umění (Jane Austenová):

Znalost látky jí umožnila věnovat pozornost jiným věcem: jazyku, struktuře, prokládání dějových linií, vývoji postav, vzájemnému vztahu popisovaných scén, dialogům, způsobu, jakým se tvoří pointa (úspěšně či neúspěšně), zkrátka všemu, v čem spočívá spisovatelské řemeslo. Již u soudobých čtenářů a čtenářek vzbuzovala tvůrčí umělecká síla románů Jane Austenové obdiv. Nic tu není ponecháno náhodě, každá situace odkazuje na další, žádná postava není nadbytečná a zvláště časová posloupnost je pečlivě propracovaná. Rozhodujícím kritériem kvality byla pro Jane Austenovou otázka, zda kniha obstojí při druhém, či dokonce třetím čtení. Její vlastní díla to splňují beze zbytku. (Str. 124, Prohlášení nezávislosti čtenářky: Jane Austenová)

Ale také ukázat odvrácenou stránku čtení jako cesty k cizoložství (Ema Bovaryová).

Řečeno jinými slovy a mnohem prozaičtěji: milostná aférka vedla k tomu, že si Ema mohla četbu románů odpustit, neboť se sama stala součástí jednoho z nich. Nejenže se tady knihy mění ve skutečnost, ale navíc si čtenářka představuje, že je díky svému cizoložství součástí románového světa. Vysvětlení je vcelku nasnadě: fráze ‚začít si románek‘ znamenala svého času totéž, jako navázat milostný poměr. Kdo hledal vztah mimo vyšlapané cesty manželství, jednal po vzoru románů. (Str. 164)

To jsou ovšem jen patriarchální obavy, důležitější jsou knihy o ženách, v nichž dochází k velkým životním zlomům, k jejich prozření a probuzení (Tess z d'Ubervillů, Zavržená, Fenička, Probuzení).

  • Steventon, 1808, Prohlášení nezávislosti čtenářky: Jane Austenová
  • Ženevské jezero, 1816, Jedno nadmíru deštivé léto: Mary Shelleyová a monstrum
  • Rouen, 1857, Milenka všech románů: Paní Bovaryová
  • Arnstadt, 1866, Předčítačka dělá kariéru: E. Marlittová
  • New Orleans, 1899, Probuzení čtenářky

Knihomolky, Dvacáté století – to nejlépe charakterizuje autor už v úvodu:

Vývoj nelze zadržet: ženy čtenářky se stávají vydavatelkami, zakládají knihkupectví a zajišťují ilegální tisk zakázaných románů,jež mají podobně jako Odysseus Jamese Joyce vysokou literární hodnotu, jsou však plné obscénností. V padesátých letech se nechává Marilyn Monroe, nespokojená se svou image blonďaté hloupé sexbomby, vyfotografovat při čtení knihy, která to mezitím dotáhla na ikonu vyspělé kultury. (Str. 14, Předmluva)

  • Bloomsbury, 1910, Doba, kdy se člověk změnil: Virginia Woolfová
  • Paříž, 1922, Joyce a ženy
  • Hollywood, 1955, Marylin Monroe, čtoucí sexbomba
  • New York, 1960, Čtení je objevováním sebe sama: Susan Sontagová
  • www.FanFiction.net, 1998, Budoucnost čtenářky

Současnost, Čtení bez konce – a dnes? Dnes je čtení (i psaní) všudypřítomné, a jsou možné i takové věci, že se z původního fanfiction k upírské sérii Stmívání stane bestseller možná větší než jeho vzor.

  • Seattle, 2012, Čtenářka, která překročila hranice aneb Padesát odstínů šedi

Co dodat; knihu si přidám do seznamu pokladů literatury o literatuře a budu se k ní vracet. Její analýzy jsou velmi podrobné a zmiňují věci, které jsem nikde jinde nenašel (třeba kolik bylo prokázaných wertherovských sebevražd). A i když mi některé věci zněly divně, třeba zmíněný Klopstock (neslyšel jsem nikdy ani to jméno, natož nějakou báseň, a kdo ví, jestli ho někdo vůbec přeložil do češtiny), musel jsem to nakonec přehodnotit. Protože když Klopstockovo jméno vyřkl Werther před Lottou a stačilo jim to k vyjádření všeho, musel být tehdy Klopstock všeobecně známý.

Odkazy:

nakladatelství Host, Brno 2015, ISBN 978-80-7491-410-2, cena 349 Kč

12345
1595702700000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online