Dělával jsem to celé roky.
I když kniha byla nudná nebo hloupá, i když mě iritovala.
Zatnul jsem zuby a četl a četl. Když už jsem se pro ni rozhodl, tak se přece nevzdám...
Ale víte co? Život je tak krátký a knih je tolik!
Je hloupost a barbarství plýtvat časem na čtení knih, které nepřinášejí radost, a ty, na které se těším, odkládat.
Taky bych si je nemusel přečíst nikdy.
Od té doby, co to takhle beru (a musím si to při své důslednosti připomínat často), začíná pomalu ustupovat i mé multičtenářství.
Dává to dokonale smysl, už se totiž nemusím podvědomě bát, že na ty chtěné nedojde. Podvědomí je silnější, než si vůbec umíme představit.
(Zázračný úklid Marie Kondo jsem bral na lehkou váhu, ale doporučení řídit se pocity a nechávat si věci, které ve mně vyvolávají radost, je vážně cenné a platí i pro činnosti.)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.