Jak název napovídá, publikace si klade za cíl vysvětlit principy, skryté za účinností celostního přístupu k člověku a psychosomatické léčby. Ona je totiž každá situace pacienta specifická, u někoho zabírá srovnání emocí, jinde to vypadá na problémy rodinné, přenášené z generací na generaci, a ještě jinde zabere nějaká ‚energetická‘ terapie. Autorky definovaly systém pěti aspektů, které se vzájemně ovlivňují, ať už po obvodu kruhu (jeden vychází z druhého, který je mu zdrojem, a naopak, druhý zušlechťuje první), nebo po liniích pentagramu při kontrole rovnováhy. Aspekty jsou to biologické, psychologické, sociální, spirituální a energetické. Tomu je přizpůsobená i struktura kapitol:

• Úvod do psychosomatického myšlení – Co je a co není psychosomatika, mikro a makrokosmos, princip rovnováhy, systemický přístup
• BIO – biologické aspekty; kapitola postupuje od anatomie, přes buněčnou inteligenci a samořídící systém buňky, funkce mozku, řídící systém neuro-imuno-hormonální až po plasticitu DNA, genom a epigenetiku.
• PSYCHO – Co je psychika, hlavní archetypy a jejich význam, emoce a jejich projekce, symbolika vztahů, vědomí a ego, jazyk konstruující svět a převodníkový systém myšlenka-emoce-buňka.
• SOCIO – rodina a vztahy, místo kde začíná náš život, transgenerační přenosy, konstelace, tajemství a tabu apod.
• SPIRIT – Spiritualita jako univerzální lidská tendence, posvátná geometrie, hologramy a fraktály. Hodně se zabývají matematickými funkcemi a principy, iterací, rekurzí, Fibonacciho řadou, zlatým řezem a jejich projevy v přírodě. Kvantová fyzika, morfické pole, teorie plazmatu.
• ENERGY – Energie, bioenergie, čakry, meridiány, orgánové hodiny.
• Vybraná témata v psychosomatických úvahách – některé konkrétní oblasti a hlavní poselství, které se v nich ukrývá, např. u chronických omezení „Nebudu nic měnit, zůstanu tam, kde jsem“
• Psychosomatika versus systém péče západní medicíny – ukazuje na hlavní nedostatky západní medicíny; postavení nemocného, specializace versus komplexita, nenacházení příčin a označování jako esenciální či idiopatické
• Závěr – aneb Každý příběh má řešení...
• Dovětek – 42 – rozsáhlá citace univerzální odpovědi, pokud by po ní někdo toužil… Stopařova průvodce mám rád, ale o jeho zařazení mám pochybnosti. Snad čtenáři pochopí humornost tkvící ve výběru nesmyslného čísla a zápletky kultovního díla...

Celá kniha je pokus vyvořit ucelený systém, komplexní a konzistentní. Ač s řadou tvrzení nemůžu souhlasit, jako celek to do sebe zapadá. Beru to jako myšlenkový experiment (něco jako jsou Utajené dějiny). A věřím, že funguje, že při změně paradigmatu, vstupu mysli do tohoto systému, vysvětlení podává.

Problém je, že vstup do systému není jednoduchý; může za to místy nekritické zacházení se zdroji informací a definicemi, zejména v pozdějších kapitolách. Energetické pojetí těla, čakry, meridiány je jistě funkční metafora, ale ověřený fakt tak úplně ne. Tím ho nezpochybňuji, pro mě funguje a tuto energii cítím – ale prohlásit ho za jistý a ověřený stejně jako řekněme strukturu DNA bych si netroufl.

K zdrojům informací – počáteční nadšení nad pečlivě odkazovanými citacemi vystřídalo rozčarování, neboť to byla předmluva od Radkina Honzáka a samotná kniha tak udělaná není. Použité zdroje jsou shrnuté na hromadu na konci knihy a ne u jednotlivých prezentovaných tvrzení. Také serióznost zdrojů kolísá. Na stránce o epigenetice (vnější vlivy, měnící aktivitu genů) se plynule přejde ke světelné složce DNA:
„Specializovaný vědecký tým profesora Piotra Gargajeva v rámci Ruské akademie věd před několika lety zjistil, že lidská DNA je v podstatě jakýsi biologický internet, schopný "bezdrátově" komunikovat v několika dimenzích.
Tito odborníci svým výzkumem navázali na to, co už dřívě objevila Americká asociace věd.
Lidská DNA je složena ze dvou frekvenčních pásem. Nižší frekvenční pásmo je podkladem klasické dvou vláknové DNA, tak jak ji známe z obrázků a učebnic biologie. Ovšem vyšší frekvenční pásmo zakládá povahu tzv. "světelné složky DNA" o 12 vláknech(!). Obě sekvence DNA lze pomocí specifických slov a zvuků reprogramovat, různě modulovat či harmonizovat, a to bez jakékoliv genové manipulace.“ (Str. 61)

I když nepochybuji o účincích zvuků na člověka, pochybuji o účincích na DNA, o světelných vláknech nemluvě – jenže bez uvedení zdroje se to kontroluje těžko. Odkázán na google, dohledal jsem Garjajeva (sic!) – a články o něm pocházejí zase z řekněme neověřených webů. V češtině třeba osud.cz. Co tím chci říct – spousta věcí je dosud neodhalených, ba záhadných. Snaha vysvětlit je je báječná, ale pokud se pustíme do použití vědeckých termínů, musíme se držet i vědeckých podkladů.

Zvláštní pozornost si zaslouží grafická stránka. Jednotlivé oblasti jsou označené barevným proužkem při horním okraji stránky, principy jsou znázorněné malovanými diagramy, obrázků je dostatek.

Zato typografie! Je to celé vysázené velikostí, jaká se používá maximálně na poznámky pod čarou. Podívejte se na písmo ve srovnatelné (také odborná, stejný formát – Aplikovaná forenzní psychologie, vyd. Grada) knize (Vlevo psychosomatika, vpravo psychologie):

Se zrakem potíže nemám a čtenář jsem trénovaný, ale tohle mě vážně vyčerpávalo, přečetl jsem jen pár stránek a musel vzít něco jiného. Tohle knize hodně uškodilo (prakticky ji to zničilo) a vůbec bych se nedivil, kdybych ji za rok našel v Levných knihách.

Jako u všech psychosomatických knih jsou zdaleka nejzajímavější vložené rámečky s popisem pacientů, jejich problémů a ‚zázračných‘ uzdravení.

Přečtěte si také recenzi Jana Lukavce.

I přes výtky knihu ale doporučuji. Prezentuje konzistentní systém a určitě je to systém funkční, poskytující vysvětlení. A když si k ní pořídíte lupu, bude se i dobře číst.

nakladatelství Progressive consulting, Praha 2015, ISBN 978-80-260-8208-8, cena 390 Kč